neuvěřitelné náhody
Od té doby, co tady na ostrově bydlím, jsem v kontaktu se svými kamarády po celém světě výhradně prostřednictvím mailů. V zimě se odtud skoro nikam nedá dostat, letadla létají jen do Atén a sem tam do Soluně, takže všechno je s přestupem a strašně drahé. No a v létě je tady zase práce, takže i když sem lítají pravidelně letadla skoro z celé Evropy, tak v tomhle období zase nemůžu odjet.

Pravda je, že po těch létech jsem ztratila už docela dost konatktů, ale zase na druhou stranu se najednou sem tam někdo ozve a navážeme jakoby úpně nové přátelství. Vyměňujeme si fota dětí, manželů a manželek a náš vztah se posunuje někam dál.

Nedávno jsem si vpomněla na svého kamaráda Jerryho. Byl to angličan z velmi aristokratické rodiny, který do Prahy přijel založit jednu nadaci. Dokonce se kvůli tomu poměrně dobře naučil česky.
Já jsem se s ním seznámila v irské hospodě, kde jsem byla na brigádě a kam on chodil na pivo. Přemluvil mě, abych k němu šla pracovat, protože potřeboval někoho, kdo mluví anglicky stejně dobře jako pije pivo. Měla jsem pro nadaci získávat finanční prostředky.
Hodně jsme se skamarádili. Já jsem se do něj strašně zamilovala. On ne, ale vlastně to vůbec nevadilo, protože jsme stejně byli pořád někde spolu. Pak se naše cesty rozdělily, on odjel někam do Keni pro jakousi charitativní organizaci a já odjela do Tuniska pracovat pro cestovku.

Ještě ale když jsme se viděli naposledy, pomáhala jsem mu založit si hotmailovou adresu. Dodnes si ji pamatuju: jerrysmith@hotmail.com. Nějakou dobu jsme byli v kontaktu, ale spíš jen jednou za rok na vánoce nebo tak.
No a přesto, že se mi několikrát rozbil hard disk a mě zmizely všechny e-mailové adresy, tuhle jsem si celá léta pamatovala a právě před několika dny jsem chtěla zkusit, jestli ještě funguje.

Napsala jsem:
-ahoj Jerry, žiješ ještě? funguje pořád tahle tvoje adresa?

Po pár dnech mi přišla odpověď:
-jo, ještě žiju. ale vůbec nevím, kdo jsi. nedávno jsem měl úraz hlavy a nic si nepamatuju, prosím, napiš mi, odkud se známe.

Vůbec jsem nechápala. Že by si ze mě dělal legraci? to by ale byla dost blbá sranda. A tak jsem mu napsala, odkud se známe, s kým jsme se v Praze vídali, kam jsme chodili a bylo mi u toho strašně divně. Má to vůbec cenu se připomínat člověku, který mě úplně vymazal ze své paměti?

Odpověď ale pořád nepřicházela. Pro jistotu jsem mu poslala ještě fotku, co kdyby si přece vzpomněl.

Včera jsem se dočkala:
-já jsem ale nikdy v Praze nebyl. Bydlím v Kalifornii. Je pravda, že hodně cestuju, jezdím do Číny i do Ruska a letos se chystám do Polska. Třeba se můžeme někde setkat? Hodně štěstí při hledání tvého kamaráda. Jerry

Tak nevím. Jak je možné, že úplně stejnou emailovou adresu má někdo úplně jiný, kdo se ale stejně jmenuje? Je to opravdu někdo jiný, nebo si tohle všechno prostě nepamatuje? Má význam se potkávat s člověkem, kterého neznám a kterého jsem objevila náhodou? Mělo by snad větší význam se potkat s člověkem, kterého já sice znám, ale on už nezná mě?

A protože nemám Jerryho poštovní adresu ani neznám nikoho, kdo by o něm měl jakékoliv zprávy, budu se muset smířit s tím, že už se asi nikdy nepotkáme. Svět je někdy tak divný.

linkuj.cz vybrali.sme.sk