Boj za práva českých turistů
Tak už je to tady. Přišel srpen a Řekové se mají konečně dobře. Nekonečné fronty aut z Itálie a z řecké pevniny zajišťují alespoň na tento měsíc slušnou obživu. Italové a Řekové sem jezdí v podstatě jen na jeden měsíc v roce.

Jenže s tím přichází mnoho problémů. Protože se ostrovanům najednou sypou peníze a mají vidinu rychlého zbohatnutí, zapomínají, kdo je zde živí po zbytek sezony a jako prostitutky se prodávají těm, kteří víc platí.A tak se stává, že se nedostává na české, polské, švédské, maďarské a jiné turisty.

A tak tomu bylo i dnes. S pár kolegyněmi jsme poslaly několik českých turistů do Albánie, aby se zůčastnili výletu s naším kamarádem Broňou, proti němuž místní cestovky vydatně bojují. Mimo srpen ale bojují pouze pasivně, protože v srpnu ale mají dobře obsazené lodě, najednou začali bojovat i aktivně a dělat nám nejrůznější naschvály. A tak jsme se s kamarádkou rozhodly bojovat za práva českých turistů, kteří by jinak výlet do Albánie neměli v češtině.

Prví jsme obvolaly všechny možné šéfy místních cestovek a pohrozily, že pokud nevezmou druhý den Broňu na loď, přestaneme Čechy posílat úplně a pak jsme nakonec vymyslely plán, jak předejít jakékoliv lsti z jejich strany.

Kamarádka byla připravená ráno u odjezdu autobusu, aby se přesvědčila, že naši lidé nastoupí /jeden možný trik, jak nás vypéct, nenabrat lidi do autobusu/ a já se vybavila pasem, mobilním telefonem, digitálním fotoaparátem, abych mohla zdokumentovat případný krvavý boj, a velkou cedulí „výlet s Broňou česky“ a vyrazila do přístavu ohlídat, aby nenasadili na loď pouze turisty a až přijde Broňa, nezvedli kotvy/druhý možný trik, jak nás vypéct ještě víc/.

Detektivka začala. Byla jsem připravená na náročné ráno a srdce mi bušilo z rozrušení až kdesi v krku.

Prošla jsem celní a pasovou kontrolou, zatím se nic nedělo. Když jsem došla k lodi, s radostí mě vítal albánský kapitán i plavčík. Pořád se nic nedělo. Potom dorazili naši turisté. Zvedla jsem ceduli s nápisem, aby se shromáždili u mne a s výrazem detektiva jsem je žádala, aby prozatím na loď nenastupovali. V tu chvilku se objevil rozesmátý Broňa se svojí skupinkou. Všechny jsme doprovodili k lodi a Broňa slavnostně nastoupil. Pořád se nic nedělo. Byla jsem, pravda trošku zklamaná, neboť jsem se připravovala na velkou akci, tak jsem si dala s Broňou frapé a pozorovala místního playboye, zaměstnance cestovky, jak se na mě nepřátelsky dívá.

Dnes to dobře dopadlo a na příště budeme muset vymyslet novou strategii. Mimochodem, dala jsem Broňovi k přečtení svůj minulý článek o jeho výletě, který jsem nakonec stáhla. Broňa se po jeho přečtení rozpačitě usmál a povolil mi jeho umístění zpátky. A tak vsouvám pod názvem Albánie napokolikáté.

linkuj.cz vybrali.sme.sk