Nestíhám
Konečně nadešla dlouho očekávaná chvíle a ja se mohla sbalit a vydat na cestu pryč. Pryč z ostrova, který je sice nádherný, ale občas si tam člověk připadá jako v akváriu, kde se rybičky perou o rostlinku. Nasedla jsem s Janýskem a Ofelii do letadla ČSA a těšila se na podávaný sendvič. Idylku odletu anrušila Ofelie, které se nelíbilo povinné přikurtování a tak v kuse celé dvě hodiny letu prořvala. Cítila jsem pohledy spoluletících turistů a vlastně se jim ani nedivila. Než jsem měla děti, trpěla jsem pocitem, že takové spratky je třeba trošku proplesknout a bude klid... Na Ofelii tohle bohužel nefunguje. Na ostatní děti asi taky ne.

Praha. Úžasná jako vždy. A kromě toho fantastické slunné počasí. Adonis mi zrovna píše zprávu, že na ostrově je zima, šeredně a leje jako z konve. Poprvé mám z takové zprávy nefalšovanou radost.

Děti si za jeden den musejí zvyknout na nové prostředí. Já si musím zorganizovat jediný den, který mám k dispozici,

Přijíždí moje kamarádka a milovaná chůva Zuzka, přebírá děti a odváží je s dědečkem na chalupu. Babička, moje maminka, odjíždí hlídat děti k sestře do Německa. Já se snažím si sbalit věci na svoji cestu. Kam že to jedu? A bez dětí? Poprvé od té doby, co jsou na světě vyrážím někam sama. První musím do centra do cestovky vyřídít vyúčtování, potom se scházím se svým věrným kamarádem Františkem na oběd a na dvě piva a pak už zase spěchám za svojí novou kamarádkou Marjánkou na Břevnov-centra celého světa, jak jej interně nazýváme. Probereme vztahy, vypijeme několik piv a já spěchám dobalit polsedních pár věcí.

Za hodinu odjížím do Švýcarska na celý týden. Jen tak, navštívit kamarády a známé. Strašně se těším, ale už teď se mi stýská po dětech. A proč zrovna tam? O tom až někdy jindy. Teď už musím běžet na Florenc.

linkuj.cz vybrali.sme.sk