Tentokrat opet bez diakritiky.
Cesta domu na ostrov je dlouha a straslive mezinarodni. Vcera jsem priletela s detmi do Nemecka. Ofelie jiz tradicne prorvala celou cestu. Janysek, misto, aby se ji snazil ukldnit, delal ze sebe celou dobu mimino a strasne mi tim lezl na nervy. Abych se mu venovala, projistotu se rozerval taky. Grrrr… deti jsou radost, jak rika moje kamaradka Stana z Usti nad Labem.

Privitani s moji o neco starsi sestrou Majou, ktera zde jiz mnoho let zije, bylo velmi prijemne. Vypily jsme s jejim nemeckym manzelem lahev italskeho vina, kterou mi darovala jedna Korejka ve Svycarsku.

26. rijen v mestecku Esslingen. Nadherne slunecne pocasi, 25 stupnu. Vyjela jem si do mesta na nakupy. V prvnim nakupnim stredisku –ano, je to tak a samozrejme se za to strasne stydim- na me dychla pohodova vonava atmosfera nemeckych obchodaku. Utratila jsem behem hodiny temer vsechny sve penize a za poslednich nekolik eur si sedla jen tak v tricku na zahradku turecke kavarny v centru mesta. Dala jsem si pivo s limonadou a pozorovala deni okolo sebe. Prekrasne stare domy a kostely odrazely slunecni svit, pod mostem uzasny park s velikym detskym hristem, kde si hraly deti vsech barev a narodnosti. Po pesi zone proudily davy lidi. Svet umi byt tak nadherny. Na starou letenku,kterou jsem nasla v kabelce, jsem si napsala: Boze, diky. Vubec jsem nevedela, jak jinak vyjadrit svoji vdecnost za tenhle kouzelny den.

Po ceste zpet jsem v autobuse zaznamenala nekolik cizincu. Pani, jez predavala ridici klice, ktere nasla na sedadle rikala, ze v Kuvajtu by je clovek nasel tam, kde je nechal. Vedle mne sedela mladinka divenka s knirkem. Asi Turkyne, myslela sem si az do chvile, nez pristoupil pan, ktereho recky pozdravila – Jasu Panajoti...
Pristi zastavku pristoupili tri Arabove a dve Polky.

U sestry doma jsem pri prichodu zaslechla straslivy rev. Janysek se zrovna hadal se svoji sestrenici Christynkou, do toho jecela Ofelie, ktera sve dalsi sestrenicce rvala jakousi hracku z ruky. Se sestrou jsme se na sebe vyznamne podivaly. Takhle to vypadalo za mlada i u nas, ale po triceti letech se z nas staly vyborne kamaradky… Do duchodu se nase deti snad skamaradi.

Mimochodem, nevim, jestli jsem nekdy zminila, ze jsme tri setry. Ja, nejmladsi, vdana za Reka, Maja-prostredni, vdana za Nemce a Eja-nejstarsi, vdana z Madagaskarcana. Zivot je proste strasne pestry.

linkuj.cz vybrali.sme.sk