Tak já napíšu taky jednu Mikulášskou...ostrovní.
Ve smíšených rodinách občas nastávají trošku kulturní problémy především v čase vánočním. Jak mám vysvětlit Janýskovi, jaký je rozdíl mezi Svatým Václavem /Agios Vasilis/, který nosí dárky v Řecku, Ježíškem, na kterého, jakožto nosiče dárků, jsem ho věřit nenaučila, Father Christmas, který tu nosí dárky v anglických rodinách a my na jeho besídky býváme pozváni, a Svatým Mikulášem, na kterého jsem ho pro změnu věřit naučila?

Rozhodla jsem se tedy před několika lety, že tou mystickou osobou bude jen Mikuláš. Father Christmas a Agios Vasilis jsem zavrhla a vysvětlila mu, proč se slaví vánoce a že dárky kupují rodiče, ale s tím Mikulášem, to je prostě taková nostalgie.

Samozřejmě tady ale žádní Mikulášové nechodí. K nám tedy musí chodit Mikuláš úplně tajně, aby ho nikdo neviděl. Musím s uzarděním přiznat, že se mi Mikuláš docela hodí jako nástroj k vydírání. Jednak je Janýsek šťastný, že má to privilegium být polovičním Čechem, /k Řeckým dětem totiž nechodí/ a za druhé v obavách, aby Mikuláš skutečně dorazil, začal spát konečně ve své postýlce. Ve svém věku už ale letos začal trošku pochybovat, jestli ho s tím Mikulášem tak trošku nelakuju. „Jaké má Mikuláš telefonní číslo?“, zeptal se po mojí hrozbě, že mu zavolám, ať nechodí. „Nula nula nula nic“, odpovídám. Janýsek zmateně vytáčí tři nuly a ptá se, co je to nic... Dostává mě do úzkých. Vytáčím číslo své české kamarádky tady na ostrově a ptám se jí, zda-li je asistentka pana Mikuláše. Okažitě chápe a bryskně se ujímá své role. Bere si Janýska k telefonu a vysvětluje mu, že Mikuláš dorazí, ale jen k dětem, které spí ve své postýlce a poslouchají rodiče. Janýsek překvapením ani nedutá. Poté bez protestu odchází spát a ještě se ujišťuje, jestli by Mikuláš opravdu nepřišel, kdyby se v noci přece jen probudil a chtěl přijít k nám. „Nevím“, odpovídám mu, „ale já bych to neriskovala“. „Já taky ne“, odpovídá zádumčivě Janýsek a spí celou noc až do rána.

V předvečer Mikuláše spolu kujeme pikle a abychom si pojistili, že Mikuláš dorazí, pečeme mu společně štrúdl. Janýsek mu pak ještě píše dopis, že ten štrúdl je pro něj, kus pokládáme na talířek a společně s dopisem a dvěma holinkami ho neseme na balkon. Protože ale Mikuláše nesmí nikdo vidět, musíme mu nechat volný prostor a odcházíme všichni na procházku. Když se vrátíme, v holinkách jsou dárky. Jeden pro Janýska, druhý pro Ofelii, která tomu ještě moc nerozumí, jen od té doby nechce zázračné holinky pustit z ruky.

Dnes se slaví svátek sv. Nikolase. Zvony na kostele bijí jako na poplach, ulice jsou posypané lístky vavřínu a v kostelech se zapalují svíčky v několikanásobně větším množství, než obvykle.

Janýsek přichází ze školky a hlásí:“ Mikuláš neexistuje. Říkal mi to Alex. Prý je to jenom moje fantazie...a taky české děti nemůžou mít něco, co nemají ty řecké.“ Už nemám sílu se dál zaplétat, nechávám jeho komentář bez odpovědi a tiše si povzdychnu.

Všechno nejlepší k svátku, Mikulášové. Chronia pollá, Nikolasové.

linkuj.cz vybrali.sme.sk