Víkend začíná..
Je pravda, že už s těmi kavárnami, tavernami, bary a hospůdkami začínám být trochu monotónní, ale vzhledem k tomu, že v zimě po večerech téměř nikam nechodím, protože nemám hlídání, je pro mě každá večerní vycházka docela zážitek.

Adonis byl včera pozván do jedné taverny na jakousi akci, kterou organizovala místní zdravotnická organizace. Cítil se povinnen tam jít, ačkoliv by býval raději doma cvičil na svých nových mučících přístrojích a šel v 10 spát. Samozřejmě byly pozvány i manželky či partnerky, ale já jsem počítala s tím, že budu doma s dětmi. Ale najednou se nabídla jedna Adonisova kolegyně, že přijde k nám na večer se svojí malou holčičkou, ta si bude hrát s našimi dětmi, my zatím můžeme vyrazit a oni u nás budou spát.

S Marií jsme se domluvily na šestou večer, aby si děti stihly ještě trochu pohrát. V půl sedné mi volala Maria ještě z domova, že asi za půl hodiny budou u nás. Přijely v půl osmé a tak jsme si stihli všichni ještě chvilku popovídat a děti pohrát a pak jsme s Adonisem vyrazili. Adonis trval na tom, ať se nijak moc slavnostně neoblékám,prý jdeme jenom do normální taverny. Oblékla jsem si džíny a košili a vyrazili jsme do větrné noci na motorce.

Všichni byli pozváni na devátou večer. My jsme přijeli okolo čtvrt na deset a byli jsme mezi prvními. Mě už mezi dveřmi málem trefil šlak, neboť jsem zahlédla dlouhatánské řady stolů /takže je jasné, že si člověk popovídá jen s tím, kdo bude sedět vedle něj, snad budeme mít štěstí/ a místní ženy oblečené, jako by se chystaly na ples. Všechny tradičně načesané, na obličeji klasický teatrální make-up, bílé či černé košile /kožená sáčka visela na věšáku/, černé špičaté kožené kozačky /jak jinak/. No a já.... i když cizincům se tady hodně toleruje.

Okolo desáté se začali scházet už téměř všichni. Doktoři, sestry, řidiči sanitek, jejich partneři a partnerky. Neznala jsem skoro nikoho. Seděla jsem z jedné strany vedle obtloustlé postarší dámy s flitry ve vlasech /později jsem zjistila, že je o 3 roky mladší než já/, která se se mnou neustále pouštěla do hovorů o dětech a tvrdošíjně mi vykala, ač jsem jí já tvrdošíjně tykala. Po půl hodině a dvou skleničkách vína mi konečně začala tykat taky. Z druhé strany jsem vedle sebe měla arabsky vypadajícího čtyřicátníka. Vzpomněla jsem si, že už jsme se se kdysi potkali. Naproti mě seděl Adonis, který každou chvilku zíval a nenápadně sledoval hodinky. I já jsem zpočátku předpokládala, že za těchto okolností budeme tak za hodinku doma.

Okolo půl jedenácté se postupně začalo nosit jídlo zhruba v tomto pořadí každých pět minut:
/nutno podotknout, že se nenosí pro každého porce, ale každý má na stole svůj talířek a nabírá si z toho, co se přinese na stůl doprostřed/

-feta /slaný balkánský sýr, Adonis má na něj úplnou alergii, takže nejen, že jej nemůže pozřít, ale dokonce se na něj nemůže ani dívat a kdybych si dala, zřejmě by mě rok nepolíbil, pokud by se se mnou rovnou nerozvedl/
-špenátové taštičky s fetou...
-tráva s octem a olejem /taková typicky řecká zelenina, které se tráva říká a jako tráva opravdu vypadá i chutná...Řekové milují, já nemusím../
-grilovaná feta...
-výborné malé pečené brambůrky /mňam, konečně si dám něco kromě chleba/
- grilované lilky a papriky /se spoustou česneku. Výborné/
-obrovské fláky jehněčího masa /to mi bohužel stejně jako kozí maso smrdí..jinak jím opravdu skoro všechno/
-hovězí s rýží

k tomu všemu spousta domácího růžového vína a dva zpěváci s kytarou. Po třetím džbánku začala být atmosféra mnohem snesitelnější a ke konci jsem se bavila tak, že mi bylo líto odejít.

S mým sousedem po pravé straně jsem hovořila o jeho problémech přistěhovalce z Palestiny, kdy jako lékař se nemohl v Řecku vůbec uchytit, sousedka po levé straně chytla manžela pod paží a táhla ho na parket tancovat s ostatními. Adonis ještě pořád zíval, při čemž ho nachytal organizátor celého večera, místní knírkatý chirurg. Podíval se na něj kritickým pohledem a řekl mu:“ Teda Adonisi, ty se vůbec nebavíš. A víš co? Příště zůstaneš doma a budeš hlídat děti a my pozveme jenom tvoji ženu, Souhlasíš?“ Adonis nadšeně přikývnul a já se těším na další večer mezi Řeky. Konečně, po skoro 9 letech, se začínám cítit jako doma.

linkuj.cz vybrali.sme.sk