...pokračování.



Ještě zpět k vícejazyčným rodinám. Mohli bychom samozřejmě diskutovat hodiny, zda je dobré učit děti více jazykům, zda budou mluvit oběma nebo více jazyky stejně dobře, zda se nebudou najednou bouřit proti jazyku matky cizinky či otce cizince, zda se nebudou stydět mluvit před svými kamarády v cizím jazyce. Já však zastávám názor, že každý jazyk, který se v dětsví naučí, je rozhodně obohatí a to i přesto, že z toho někdy plynou jisté nevýhody.

Minule jsem se zmiňovala o situacích, kdy moje děti řeknou něco česky a já se zastydím, neboť vím, že česky umí převážně ode mě. Občas ale vznikají i komické situace v řeckém prostředí, kdy děti mluví česky, ale v řečtině totéž slovo znamená něco úpně jiného, naneštěstí často sprostého.

Když byl Janýskovi asi rok a půl, pořád říkal slovo kolo. Ať už viděl kolo plavací, jízdní nebo jakékoliv jiné. Jenže kolo v řečtině znamená zadek a to říkám v té slušné verzi. Jednou jsme šli spolu po ulici a Janýsek uviděl jízdní kolo a křičel:“mami, kolo, kolo“. V tu chvíli tudy procházela stará paní, zastavila mě a povídá:“ Co to říká to vaše dítě?“ Tak jsem jí s uzarděním začala vyprávět, že moje dítě mluví česky a co slovo kolo znamená. Podívala se na mě naprosto nevěřícným pohledem a utrousila:“ Přeju ti, abys měla z děťátka radost...“ Docela mě to vyvedlo z míry a od té doby učím své děti říkat v Řecku zásadně kolečko, což je občas doela problém, hlavně při hře kolo kolo mlýnský, kterou s oblibou hrají na hřišti, kde je zpravidla 20 dětí, stejný počet maminek a babiček.

Ze slova vlak se takhle musel stát vláček, protože vlak řecky znamený blbec a když na Janýska občas venku křičím, ať pustí Ofelii:“Pusť ji“, ohližejí se všichni okolojdoucí, kteří mají za to, že na svého malého chlapečka křičím buzerante /pusti/ a pohoršeně kroutí hlavou.

Občas se samozřejmě stává i to, že děti překládají z řečtiny do češtiny a obráceně, takže to potom v tom druhém jazyce nedává moc smysl, například-mami, mluv mi, proč mi nemluvíš-, anebo spojují obě řeči dohromady. /Jestli na mě budeš zlá, pokapu tě lemonem.../.

Mám tady na ostrově jednu kamarádu, jíž tchýně zakázala mluvit na své děti česky, aby se jim to prý nepletlo. A opravdu, její děti mluvily pouze řecky až do chvíle, kdy jsme se seznámily. Když pak slyšela mluvit česky Janýska, úplně mi zazáviděla, ale bylo pro ni hrozně těžké měnit svůj zvyk a oblomit tchýni. Nakonec se ale povedlo.

Nedovedu si představit, že bych na své děti mluvila cizím jazykem, že by se nedomluvily se svojí babičkou a dědečkem a že by ztratily svoji identitu. Nedávno mě potěšilo, když přišel Janýsek ze školky a řekl:“Maminko, já jsem dnes nerozuměl, co paní učitelka říkala o tom uranosu /nebi/ a chronosu /čase/. Alex /jeho kamarád i rival v jednom, který je poloviční Francouz a poloviční Řek/ tomu rozuměl. Jenže on je vic Řek než já. Já jsem totiž maminko hlavně Čech“.

A tak musím jít uvařit mému malému Čechovi bramboráky se zelím. Doufám, že si k tomu nebude chtít dát i jednu Plzeň...

linkuj.cz vybrali.sme.sk