Velikonoční neděle


Opět od brzkého rána hrají v ulicích rozespalého města kapely, zvony bijí jako o život a z kostela Sv.Spyridona se ozývá ranní mše.

Město se pomalu probouzí, ranní opar se zvolna rozptyluje, obchodníci, ač neděle a ještě k tomu velikonoční, otvírají své krámky.

Adonis hned po ránu vaří „sutzukakia“, to jsou takové válečky z mletého masa s rajskou omáčkou, odpoledne totiž jedeme na návštěvu ke známe Marii, která nás pozvala k ní na dvůr, kde se bude slavit.

Z domu odcházíme kolem půl druhé a všude kolem nás už se pečou jehňata a kozy na obrovských špízech. Když říkám všude, myslím tím skutečně všude. Lidé tady ve městě, kteří nemají žádné dvorky a zahrádky, si prostě vytáhnou židle a stoly ven na ulici a slaví před svým domem, mezi zaparkovanými auty, v uzounkých uličkách, prostě kdekoliv najdou kousek volného místa.

Sotva vyjíždíme z města, zamotáváme se do kolony aut, dnes se snaží někam vyjet většina lidí. Slavnostní posezení s přáteli, rodinou či jen tak sami někde na pláži nebo na louce. A zase okolo napíchnutá hubená kozí a ovčí těla, opékající se do zlatova, vydávající zvláštní zápach, tak typický pro velikonoce.

U Marie už je menší společnost. Několik dětí, dvě dámy o něco starší než já a jeden muž kolem čtyřicítky. Představujeme se navzájem, ženy jsou příjemné, děti se docela baví, jen muž sedí s černými brýlemi na očích, kouří jednu cigaretu za druhou a mlčí. Začínám ho trošku víc sledovat a všímám si věcí, které mě strasně odpuzují:
-muž si chce nalít kořalku a místo aby vstal a obstaral se sám, křičí: sklenici a led!!
-má okousané nehty, jen na malíčku si pěstuje jeden dlouhý nehet /typický znak řeckých buranů/
-bílou košili má rozhalenou až kamsi po prsa, z rozhalenky mu čouhají husté černé chlupy, ve kterých se topí zlatý přívěšek na tlustém řetězu
-na stole před sebou má položen mobilní telefon a laždou chvilku na něm cosi vymačkává
-protože sedím vedle něj, zkouším s ním navázat řeč, ale zcela bezúspešně, nakonec mi řekne, že neumí česky. Já jsem na něj ale samozřejmě celou dobu mluvila řecky. No nevadí, nemusím se líbit úplně každému, koneckonců naše nesympatie budou zřejmě vzájemné.

Maria snáší na stůl obrovské množství jídla, od pečené kozy a jehněte, přes smažené lilky a Adonisovy sutzukakia až po saláty, olivy a načerveno nabarvená vajíčka, která mají přes sebe navlečen obal s panenkou Barbie...

V pozdním odpoledni napadá Adonise, který se začíná lehce nudit, že bychom si mohli vyjet do Pelekasu, což je místo na západním pobřeží, odkud se z vesnice položené vysoko v kopcích dá sledovat úžasný západ slunce. Hezký nápad, který ale kromě nás dostalo dalších zhruba 250 lidí, takže v Pelekasu znova uvízneme v koloně aut, nakonec se dostáváme do známé kavárny na vrcholku, pozorujeme zapadající slunce, které se pomalu utápí v klidné hladině moře, okolo se zčínají objevovat červánky, já zapomínám na dav okolo sebe, na nepříjemného muže z dnešního odpoledne, jen se tiše dívám, obdivuju západ slunce kdekoliv na světě a myslím na své blízké, kteří jsou tak daleko, jestli to samé slunce pozorují taky

linkuj.cz vybrali.sme.sk