...někdy to s nimi opravdu dál nejde...
Předem se omlouvám česky hovořícím a rozumějícím Řekům. Tohle je jen momentální naštvání, které by si nikdo neměl brát osobně.

Chtěla jsem dnes vzít své švýcarské přátele na výlet. Úpně obyčejný, krátký, Ofelie stejně v autě dlouho nevydrží, i když... když ji obsluhují v autě tři lidé, jeden řídí, jeden jí podává hračky a sušenky a další vodu, docela to jde.

Petra s Fionou jsem tedy vzbudila na jejich prázdninové poměry docela brzy, kolem deváté, udělala jim snídani a pak jsme chtěli vyrazit. Jenže...moje, co není moje, ale půjčené, auto bylo zablokované jiným autem a protože na tom mém nefunguje kromě jiného taky klakson a ten, co mě zablokoval, nedal za okno žádnou cedulku s číslem nebo tak, čekali jsme jako trubky, než se někdo objeví. První jsme se pokoušeli Fiata Punto odnést jinam, ale moc nám to nešlo. Potom jsem zastavila člověka v autě, kterého jsem poprosila, aby troubil jako o život, čemuž rád vyhověl. Chlápek z modrého fiatu dorazil, zprudil mě, proč dělám scény a vycouval, jakoby nic...

Zajela jsem an západní pobřeží, den byl docela ponurý, všude mlha, ideální čas na poznávání okolí. V Pelekasu jsme si dali ledovou kávu a pak sjeli na jihozápad, do Agios Gordis. Musela jsem nutně najít něco, co by se líbilo nám stejně tak jako Ofelii, která už byla značně znechucená.

Po chvíli jsme našli šílenou turistickou tavernu přímo na pláži. Písečná pláž byla ponurá a opuštěná, taverna Poseidon byla jediná otevřená v celém letovisku. Ofelie se vrhla do písečných dun a my jsme si objednali u příjemného majitele ouzo a tzatziki s chlebem. Jaké překvapení, když nám majitel, poté, co mě řádně vyzpovídal, odkud jsem, jaktože umím řecky, kdo je můj manžel., kde bydlím, pracuji, kolik mám dětí, přinesl velikánský talíř plný různých párečků a masových kuliček /moji přátelé jsou vegetariáni.../ a s radostí nám sděloval, kolik má přátel v Čechách, zda znám Pepu Moravce z Jihlavy a Jarku Kocmanovou z Opavy.

Petr s Fionou byli nadšení, že se mnou se neztratí a že se díky mě najde vždycky všude někdo pohostinný. Mezitím mi přišla SMS od místní telefonní společnosti, že řídit a pít je životu nebezpečné. Měla jsem chuť jim odepsat, zda-li bych si mohla dát ještě jedno ouzo, neboť jsem získala pocit, že mě zřejmě sledují, ale asi to byla náhoda, další ouzo jsem si dala i bez svolení Cosmote. Pan majitel se ptal, zda-li chceme ještě něco k zobání, načež jsem s díky odmítla. Za chvilinku však přinesl s úsměvem talíř plný okurek a rajčat a řekl, že bychom neměli pít nalačno. Jak milé...

Byl čas k odjezdu. Požádali jsme o účet, majitel bez hnutí brvy vysolil částku 25 Eur.../ouzo stojí normálně cca 2 eura, krát 6, co jsme celekm vypili, plus tzatziki, co jsme nikdy neobdrželi narozdíl od jídla, co jsem nechtěli......../, Petr zaplatil, majitel se překvapeně usmál a já jako idiot na oplátku taky a jeli sjme domů.

Adonis dnes odjel do Atén, potřeboval si promluvit s nějakým náměstkem jakéhosi ministra, se kterým snad kdysi chodili hrát kuličky a Adonis potřebuje, aby mu pomohl s prací. Ano, takhle to tady funguje, nebo taky ne, to se ještě uvidí. Rozjel se na motorce a snad se vrátí do dvou dnů.

Já jsem šla vyzvednout Janýska ze školky. Po cestě jsem vzala pytel s roztříděným odpadem, kvůli kterému se mi všichni vysmívají, že jsem na celém ostrově jediná, kdo třídí. Těžký pytel jsem nesla k modrým konejnerům, u kterých stálo popelářské auto. Tu na něm zatroubí popelář a ukazuje, ať pytel neodhazuji do kontejneru, ale dám jim ho rovnou. Rozčileně říkám:“Ale to je tříděný odpad!!“. Popelář:“Jsi Němka nebo jsi blbá?“ Nechápavě se na něj dívám, načež popelář hází do auta odpadky ze smíšeného kontejneru i z toho tříděného a pod vousy si mumlá, že nechápe, jak může být někdo takhle naivní...

Bere mi iluze. O Řecku, o lidech, o schopnosti zahránit náš krásný ostrov. Doma si dáváme drahé bílé víno smrdící korkem a přemýšlíme, co s tím. Jediné, co mě zatím napadá, přejmenovat tuhle zemi na Tzatzikistán. Podle tzatziki, které, když si objednáte, nikdy nedostanete...

linkuj.cz vybrali.sme.sk