a pohádkové město...


Řecké děti, to je kapitola sama pro sebe. To nejsou jen lidská stvoření od 0 do 15 let. To jsou lidé, kteří jsou dětmi v tom pravém slova smyslu až do smrti rodičů. Rodiče je zbožňují a udělali by pro ně první poslední. Potud se zdá všechno v pořádku a řecká rodina je jedna velka idylka.

Já to ale vezmu trošku popořadě. V jednom ze svých článků jsem se zmínila, že lidé se začínají zajímat o děti, už když jsou u maminky v bříšku, takže otázky typu: čekáte kluka? Bravo anebo: čekáte holčičku? To nevadí..., jsou na denním pořádku.

Pak se ale buď Bravo nebo Tonevadí narodí a nemá jméno. Bravu se okamžitě říká Bebys a Tonevadím se říká Beba. Až do křtu. Po celých 40 dní po porodu by neměla matka s dítětem vycházet ven, ať je zima či vedro, protože dítě by mohl někdo uhranout. Po 40 dnech se teprve bere do pravoslavného kostela k požehnání a pak konečně může vytáhnout paty z domova. Kolikrát, když jsem své děti jako třídenní brala na procházku v kočárku, jsem se setkala s naprostým nepochopením a dokonce nadávkami na mou adresu.

Vměšování se cizích lidí do záležitostí druhých ale nekončí. I když už je miminko o něco větší a vezete ho v kočárku, každý se na ulici zastaví, prohlédne mimi, poplive jej tfuj tfuj tfuj, pokřižuje se a popřeje vám, ať je mimi živo alespoň 100 let. Vzápětí vám ale vynadá, že je dítě buď málo oblečené /dnes je zima, obleč to dítě pořádně... venku je 17 stupňů/, nebo hodně /to jen v málokterých případech/, či vás sepsuje, jakto že berete dítě vůbec ven /fisai nebo-li je větrno.../. Zezačátku jsem si říkávala, jak milé, po nějaké době mi tenhle zvýšený zájem začal lézt trochu na nervy.

Když je dítě o trošku větší, málokdy ho potkáte venku nebo na hřišti s vlastními rodiči. Většinou se totiž o něj stará jedna z babiček, přičemž oba rodiče pracují anebo si užívají života bez dětí. Babička také vaří pro celou rodinu a jídlo se stává hlavním tématem celého rodinného života. Děti rostou spíše do šířky než do výšky, opravdu jsem ve svém životě neviděla tolik obézních dětí pohromadě. Babičky si potom na hřišti vyprávějí, jak je to strašné, ten náš vůbec nejí a šup, narvou mu hned lžičku kaše do pusy po každém sklouznutí, i když dítě na to, že by nejedlo, opravdu nevypadá. Akorát po třech jogurtech, pytlíku brambůrek a kašičce na hřišti už do sebe zřejmě na oběd nemůže nic moc vpravit.

A pak nastává další stadium, o kterém bych se chtěla trošku rozpesat. A to když dítě začne chodit do školky. Ped několika lety tady totiž začala nová móda slavení narozenin. Řekové sice slaví hlavně svátky, ale dětské narozeniny se začaly slavit ve velkém.

Rodiče zorganuzují dětskou párty, nejčastěji v tzv. Pohádkovém městě, což je hřiště uvnitř a venku, nafukovací hrady, klouzačky, kavárna pro rodiče a podobně, kam pozvou celou třídu bez ohledu na to, zda se jejich ratolest s ostatními dětmi kamarádí či ne, rodiče všech dětí, a může se slavit. Poté ale se každý rodič cítí povinen učinit totéž, takže situace se trošku vymyká z rukou a každý měsíc se konají dvě až tři party.

My jsme na jedné takové byli včera. Naštěstí to byla jedna naše známá, která pro svoji pětiletou holčičku jako matka-samoživitelka „musela“ uspořádat oslavu a kromě dvaceti dětí a dvaceti rodičů pozvala i nás.
Pohádkové město to má výborně vymyšleno, uklohní pár jídel pro děti, za osobu skásne 8 eur plus vše, co kdo vypije a děti si mohou hrát jak dlouho chtějí. Včera bylo docela teplo, takže se děti přesunuly ven, kde je většina atrakcí, kolotoče, autička atd. za další extra peníze, vše funguje jako automat na mince.

Nestačila jsem sledovat, jak řecké děti chodily za maminkami a naprosto drze a bez skrupulí si říkaly o další a další eura, o další limonádky a kokakoly, a maminky prostě beze slova tahaly peníze z peněženky, zatímco upíjely svoje už nejméně čtvrté kafíčko.

Ofelie si hrála na kouzačce a s kamínky, Janýsek se jednou projel na autičku a věděl, že zbytek odpoledne stráví na neplacených atrakcích, takže ani neprotestoval.

Já jsem seděla zkroušeně urpostřed hločku hlučných mamin, které mají stále ta samá témata:
-kolik jídel za den musí uvařit, aby si dítě aspoň jedno z nich vybralo...
-k jakému chodí gynekologovi a proč
-kde mají nejlepší oblečení pro děti
-jak se muži mají, že nemusejí nic dělat, kromě vydělávání peněz...

Asi po čtyřech hodinách party skončila, naše známá zaplatila 480 eur.., naložila třicet tašek s dárky pro svoji pětiletou dcerku do auta a všichni jsme společně odjeli.

Ne, ne, ne a ne. Řekla jsem si. Nenechám si diktovat společností, co mám nebo nemám dělat, co budu či nebudu svým dětem kupovat. Ještěže jsem Češka a mám se na co vymluvit.

linkuj.cz vybrali.sme.sk