pokračování.


Když začnou chodit, řecké děti do školy, nastane panika. Podle toho, co mi říkají matky prvňáčků, jsem nabyla dojmu, že první třída je zřejmě víc důležitá než pak samotná univerzita. Matky přestávají s dětmi chodit ven, protože tvrdí, že se děti v první třídě musí 4 hodiny denně učit, jinak by školní látku nezvládly.

Některé už od začátku, některé až po několika letech, začínají docházet na doučování, cože je prý, dle řeckého sysému, nezbytná součást školního života, protože děti ve škole neproberou to, co by měly, ale ve škole je z toho přece jen zkouší. A tak jim rodiče platí velmi drahá doučování, na což zde vznikly speciální instituce. Kde na to rodiče berou, vskutku netuším a kdo nechodí na doučování, jakoby nebyl. Doučování je totiž kromě toho, že je „opravdu potřebné“, také velmi moderní.

Když děti konečně odrostou školnímu věku, může nastat několik situací:
-otec zřídí pro syna/dceru obchod, popřípadě mu/jí přenechá ten svůj.
-movitější rodiče posílají své děti studovat do zahraničí, především Velké Británie či Itálie
-movitější, ale možná ne tolik, rodiče posílají své děti na studia někde v Řecku

Ti, co umožní dětem studia, mají jedno společné. Dětem uhradí veškeré náklady na bydlení, stravu, volný čas a zábavu. Žádné brigády, práce o prázdninách. Naopak, pokud možno, student si pošle autobusem ze Soluně na Korfu špinavé prádlo a další linka mu ho přiveze nazpět čisté, v balíku je přibaleno ještě navařené jídlo na celý týden a pekáč sladkostí.

Mě jedna moje známá vyprávěla, jak musí dceří do Oxfordu poslat sedm kilogramů řeckého zmraženého hovězího, aby chudinka nemusela pojídat to britské maso šílených krav, zároveň jí posílala řecký satelit, protože „na anglickou televizi se nedá koukat“... /pravda, když si oblíbíte řeckou, tak vám každá jiná přijde navýsost nudná/ a to je jen jedna z mála historek, které znám.

Děti, pokud nestudují nebo nepracují mimo domov, bydlí zásadně se svými rodiči až do svatby, pak se však většinou posunou jen o patro výš či níž a s rodiči bydlí v častých případech dál.

No a potom už rodiče, kteří se za celý život vydali z celé své síly a majetku, odcházejí do důchodu, peníze však šetří mladým na přilepšení, sami si moc neužijí a takhle to běží dál a dál, generace za generací. Odměnou rodičům je to, že je děti /v lepším případě/ nikdy neopustí a ve stáří se o ně postarají. A jak řekla moje irská kamarádka Eileen:“vždycky jsem chtěla být řeckým dítětem, ale nakonec jsem se víceméně musela stát řeckou matkou....“

linkuj.cz vybrali.sme.sk