...nebylo to poprvé..


Řecké soudnictví, to je kapitola sama pro sebe. Já bych ale dnes chtěla napsat jeden příběh, který se skutečně stal, ač mi to možná nebudete věřit.

Před několika lety byl náš dům obklopen 3 bary. Všechny tři už od rána pouštěly hlasitou hudbu a přeřvávaly se navzájem, i když ještě neměly jediného návštěvníka. Jen číšníci, kteří měli ranní službu, si prostě poslouchali muziku u ranního uklízení vajglů.

Postupem dne začala chodit školní mládež na kafe, k večeru pak středoškoláci na pivo a večer vyhulákaní vožralové dát si posledního panáka.

A muzika hrála ze všech stran tak silně, že jsme doma neslyšeli vlastního slova. Po marném neustálém volání policie i snaze dohodnout se po dobrém, jsme rezignovali a přestěhovali si kuchyň a obývák na druhou stranu bytu. Z bývalé kuchyně se ale stal pokoj pro hosty...

Ještě zpět k volání policie: pokud už někdy nějaká dorazila, vyskočili dva mladíci, pozdravili se přátelsky s majiteli baru jasu Spiro, jasu Petro a ukázali směrem na naše okna, jako že ten zlý a nepřejícný doktor zase prudí, tak ať to trošku ztiší. Pak následovalo jasu Spiro a jasu Petro, načež Petros zvýšil zase decibely a bylo...

Onoho léta jsem tu měla na návstěvě maminku, která má velice lehký spánek a hlasitou hudbou a ruchem z barů tak vyloženě trpěla. Když ještě ve dvě ráno rámus neutichal, rozčílil se Adonis, vzal z lednice tucet vajec, vylezl na půdu a ze třetího aptra je hezky mrskal jedno za druhým mezi hlučné návštěvníky. Začal se ozývat hysterický řev dam, kterým se vejce roztekla ve vlasech a najednou se ozvalo jau!, doktore, tohle si vypiješ! a majitel baru vzal mobilní telefon, přivolal policii a nahlásil, že ho prý Adonis trefil přímo do oka /Adonis jako výborný střelec, který se potmě ze třetího patra někomu trefí přímo do oka.../ a způsobil mu tím četná zranění. Policie vše zaprotokolovala, Adonis si jel hned optařit alibi /ne, neřeknu jaké.../, společnost se rozešla umýt si vlasy a celá historka byla víceméně zapomentuta.

Jenže, právě po třech letech přišlo Adonisovi předvolání k soudu za zranění vejcem.V pátek tedy nastoupil do budovy soudu a čekal se svým papírem, na kterém měl orazítkováno svoje alibi, až na něj dojde řada. Vyslechl si mezitím přelíčení mezi několika Cikány, co se navzájem okradli, Srbem, co zmlátil Albánce, Rusem, který na trhu ukradl bedýnku s jablky, Korfanem, co sprostě urazil svého bratra, no, o zábavu měl postaráno.

Soused, majitel baru, přišel se svým právníkem. Soudce:“ Žalobce, uvědomujete si, že pokud jste neviděl přesně, kdo vejce házel a žalovaný bude mít důvěryhodné alibi, může vás naopak soudit on za poškození jména?“ To žalobce zřejmě nevěděl a tak se šel na chvilku poradit s právníkem na chodbu, co dál. Soudce:“Doktore, opravdu jste házel z okna vejce?“ Adonis: „Opravdu si o mě myslíte, že nemám nic lepšího na práci? Nehledě na to, že jsem v tu dobu vůbec nebyl doma a těžko by vejce házela moje žena či snad naše tehdy tříleté dítě“.

Žalobce s právníkem se vrátili s tím, že žalobu tedy raději stahují. Soudce se usmál a řekl:“ Znamená to, že jste se usmířili? To rád slyším, není nad dobré sousedské vztahy. Podejte si ruku na znamení přátelství, každý z vás pak zaplatí manipulační poplatek 41 Eur a jděte, ať už vás tu nidky nevidím...“

A tak si Adonis se sousedem podali ruce a při vycházení ze soudní síně mu soused povídá:“Doktore, příště po nás házej aspoň sendviče a ne vejce.“ Adonis se na něj nevraživě podíval a beze slova odkráčel energickým krokem pryč.

linkuj.cz vybrali.sme.sk