...životní moudra...

Přiznávám, že jsem si Adonise vzala také těch důvodů, že je lékař a bude se o mě starat. O mě, o 21 let mladší, věčně nemocnou hypochondrickou ženu. Dělala mi dobře představa, že mě bude ošetřovat, píchat mi injekce, měřit tlak a zajímat se o moje zdraví.

Drsně jsem se spletla...

O moje zdraví se zajímal až do svatby a od té doby na všechno říká, že to přejde. A taky přejde. Naštěstí. Tedy... většinou.

Ode dneška máme návštěvu. Adonisovi přijel profesor a kamarád, kolega neurochirurg ze Soluně. Je asi o tři roky starší než on, vypadá ale na mnohem víc let, zato má o hodně větší chuť do života.

Po cestě sem se stavil u přitelkyně, mezitím stačil do auta dotlačit několik soudků vína, které sám vyrobil, navštívit klášter v horách a zapálit si svíčku, naobědvat se v malé taverně v údolí a pobláznit hlavu několika pasačkám koz.

Už několik týdnů si stěuji Adonisovi na trnutí v rukou a nohách. Těšila jsem se, že mě pošle na nějaké dobrodružné vyšetrření, vzhledem k tomu, že zřejmě umírám, ale Adonis mi s chladnou tváří sdělil, že počkáme na Pavlose, exparta a kamaráda.

Pavlos přivezl obrovskou láhev červeného vína a hračky pro děti. Potom začal horovat proti prohnilosti Řecka a systému „známostí a obálek“, po několka pivech značky Zubr /jsou strašně dobrá, kde je kupujete?/ se začal zajímat o moje vcelku mladé kamarádky, které se k nám stavily na oběd a po shlédnutí mých krevních testů, které jsem mu ukázala ve své pečlivě vedené složce „ZDRAVÍ“, zkonstatoval, že bude vše v pořádku a proč si namlouvám, že mám něco vážného.

Řekla jsem mu o problémech s karpálními tunely, o trnutí rukou a nohou a navázala, jak na noc nosím dlahy na suchý zip. Pavlos s Adonisem mezitím upíjeli dovezené víno a bavili se myšlenkou, jak mi Adonis v noci rozepíná suchý zip. Zklamaně jsem zavřela žlutou složku „ZDRAVÍ“. Zamrzelo mě, že se mi nikdo nevěnuje a k tomu všemu mi kamarádka řekla, že bych svoji složku měla změnit na černou a pojmenovat ji „NEMOC“.


Zdraví ani nemoc jsem nakonec nevyřešila. Budu muset počkat na svoji cestu do Prahy, kde si všechna vyštěření aboslvuji na vlastní pěst a za vlastní peníze, ale zaujala mě jedna Pavlosova myšlenka: „Čím jsem starší, tím více lidí ve svém okolí odbourávám. Spousta z nich mi totiž nestojí za to, abych..... si s nimi dal skleničku vína“.

A to mi dodalo odvahu. Pavlos totiž před dvěma lety chytil nějaký strašný virus, na který málem umřel. Ten, kterého jsme považovali za téměř nesmrtelného. Jeden z nejlepších expertů ve svém oboru v Řecku. A tohle je závěr, ke kterému došel.

Poté odjel s Adonisem na motorce na západ ostrova za pacientem, který dostal průjem. Pavlos jako Adonisův asistent, který se radoval z projížďky po ostrově. A mě přestaly trnout nohy i ruce, jen se těším z přítomnosti člověka, kterému stojím za to si se mnou dát skleničku vína...

linkuj.cz vybrali.sme.sk