...ve dne v noci...
Je úplně jiná než v zimě. A já ji skoro neznám. Tohle nádherné benátské městečko je totiž v létě plné turistů a proto se mu systematicky vyhýbám.

Ráno odcházím do práce už před devátou, kdy turisté ještě snídávají nebo se teprve vypravují na pláž nebo na výlety. Jen místní obchodníci otvírají s lomozem své krámky a někteří další obyvatelé se chystají do práce.

Odpoledne je zpravidla takové horko, že sedíme doma s otevřenými okny, ale zavřenými okenicemi, aby prudké slunce nemohlo dovniř, a horký vzduch rozráží jen několik stropních větráků. Odpoledne patří rodinnému obědu a malé siestě.

K večeru si jdeme s dětmi někdy zaplavat na nedalekou městskou pláž, vracíme se kolem osmé, potom dětem večeři, sprchu a šup do postýlky, zatímco ostatní řecké děti se teprve probouzejí ze své siesty a chystají se na noční rej.

No a večer jsme většinou doma. Sedíme, povídáme, popíjíme víno, máme časté návštěvy a letní město vídáme jen z okna, když sem tam navečer otevřeme okenice, aby šlo do místnosti trochu světla.

Včera navečer jsme ale úplně vybočili z letní rutiny. Pozvali jsme pár přátel na večerní projížďku lodí. Procházela jsem úplně přeplněným městem. Kostel Sv. Spyridona byl ještě otevřený a zástup Řeků a ruských turistů v čele s několika pravoslavnými ruskými popy a ženami se šátky na hlavách čekal frontu na zapálení svíčky.

Obchody konečně pné zákazníků. Všichni ochutnávají likér z kumkvatu. Na rohu ulice hraje nějaká americká skupina. Hrají opravdu dobře. Nakonec se z nich vyklube nějaká křesťanská mládež s tetovaním JESUS.

O ulici dál procházím okolo honosné restaurace. U stolku sedí pár, asi kolem padesátky. Před sebou mají šampaňské značky Moet et Chandon, které si chvilku vychutnávají, pak ale s lahví pózují a číšník s bílým motýlkem okolo krku a propoceným podpaždím je fotografuje.

Na horním náměstí se projíždějí děti v malých džípech na baterky, stánkaři zde prodávají umělohmotné cetky, pečenou kukuřici a popcorn. Rodiče popíjí kafe a ouzo a hlasitě si povídají.

Přicházím do pevnosti. Večerní pevnost v létě má atmosféru chrámu. Je nádherně nasvětlená a s noční oblohou vytváří magický pocit. I přes večerní vedro se mi dělá husí kůže. Je neděle večer a na hudební akademii studenti ještě hrají. Do noci se ozývá zvuk bravurní hry na klavír, přehlušen trumpetou, saxofonem, troubením lodí a hučícím mořem.

Nasedáme na loďku a vyplouváme. Večerní osvětlená Kerkyra vypadá jako divadelní kulisa. Zpocená těla ovívá mírný vánek, skleničky s vínem cinkají na zdraví, na obloze září hvězdy, které se odrážejí na ztichlé hladině.

Připadám si jak na jiné planetě. Jak na nejlepší dovolené na světě. Jako cizinec vnímající všechny vjemy napoprvé. Život dovede být tak úžasný...

linkuj.cz vybrali.sme.sk