Co mají společného?
Nikdy jsem neměla ve zvyku lidi jakkoliv škatulkovat. Ale už delší dobou pozoruji, že se přece jen najdou některé společné prvky u českých emigrantů žijících v Kanadě a Americe, podobně jako u skupiny českých žen, které jsou vdané za „západní“cizince. Ale o těch až jindy. Dnes jen jednen z mnoha příběhů.

Minulé léto jel Adonis ošetřit nějakého staršího pána, Čecha, který se s manželkou vyboural na motorce. Manželka byla, dle Adonisových slov, nesnesitelná fúrie, ale pán, říkejme mu John, byl docela sympaťák. Mluvil dobře anglicky, protože bydlel už přes třicet let v Kanadě, kde provozuje jakési masážní centrum. Adonis se s ním dal do řeči a zjistil, že John miluje plavby po moři a chce si dělat kapitánské zkoušky.

Když mi to všechno doma vyprávěl, napadlo ho, že by Johna mohl pozvat na pár hodin na moře. Sedl na motorku a vrátil se do Johnova hotelu. Tam seděla v recepci jeho šílená manželka a když Adonise zmerčila, procedila česky mezi zuby:“Hele, jede doktor, asi chce peníze“. Adonis jí samozřejmě rozuměl, její slova ale nijak nekomentoval, domluvil se s Johnem, který s ním nasedl na motorku a jeli spolu plachtit.

John byl úplně nadšený. Zřejmě tak, že když za mnou s Adonisem přišli do přístavní hospůdky na pivo, nechal mě zaplatit celou útratu. Ale čert to vem, hlavně, že jsme někomu udělali radost. John se totiž nadchl pro krásu ostrova a jeho dobré obyvatelstvo a rozhodl se, že se zde usadí na důchod, do kterého nemá daleko.

Na podzim začal telefonovat Adonisovi z Kanady, zda by mu zde něco našel, ale Adonis ho bryskně přehrál na mě, takže mi John začal pravidelně posílat své požadavky na dům na ostrově. Kontaktovala jsem nějakou místní realitku a přeposlala mu její nabídky a John už se neozval. Ani k vánocům, když jsem mu posílala mail, ani po vánocích.

Až po několika měsících zavolal zase Adonisovi. Jakoby se nic nestalo, jak se máme a že se brzy chystá přijet a jestli mu prý jeho jeho žena /jako já../ může zařídít nějaké ubytování. Adonis mě předal k telefonu a já jsem se dost odměřeným hlasem ptala, jestli nedostal moje maily. „Ale ano, dostal, děkuji, určitě jsem vám přece odepisoval...“. A začal znovu mailovat. Kdy chce přijet, jaké chce ubytování, můžu zjistit podrobnosti o koupích pozemků? Může si zde kotvit svoji jachtu, kterou si hodlá koupit a kde a za kolik? A já, nepoučitelná, jsem zjišťovala a psala.

Nedávno jsem potkala jednu svoji kolegyni, která Johna měla loni na starosti. Povídá mi: „ Prosím tě, pořád mi volá a píše ten John z Kanady. Chce po mě ubytování na září a chce tu cosi koupit a chce, abych mu to zjišťovala a sháněla...“. Vykulila jsem na ni oči a zůstala beze slova stát. Tak pan John si z nás obou udělal agentky, abychom se tu nenudily?

A i když jsem stará známá měkota, sedla jsem k počítači a napsala: Johne, říkala mi moje kolegyně, že po ní chcete zařizování stejných věcí jako po mě. Zařiďte si tedy raději všechno přes ni, pochybuji totiž, že byste chtěl platit dvoje ubytování, které jsme vám tu obě rezervovaly. S pozdravem...

A jak to dopadlo? Milý John, místo, aby se trošku chytil za nos a snažil se něco vysvětlit, přešel můj mail úplnou ignorací. Jen mi napsal: Milá paní Pavlo, prosím, zjistěte mi, zda si jako český občan mohu na Korfu koupit pozemek. A vyřiďte manželovi, že kdyby potřeboval posádku na loď, rád s ním kdykoliv vyjedu na moře. Budu u vás na týden od 10.září... V úctě, váš John.

linkuj.cz vybrali.sme.sk