a malé rozloučení

Mám nového kamaráda. Jmenuje se David a je to úžasný pianista. Přijel pracovat sem na ostrov a neměl kde hrát. Nabídla jsem mu, aby ve volných chvílích chodil k nám. V jedné z opuštěných místností v našem domě stojí prastaré rozladěné piáno. David přišel, zahrál, lehce zaúpěl, ale protože neměl jinou možnost, chodil k nám hrát docela často.

Když ho poprvé slyšel Adonis, ač poměrně cynik, zamáčknul slzu dojetí a slíbil, že piáno nechá naladit. Realisticky jsem to viděla tak, že v zimě pozve ladiče a za dva roky klavír necháme naladit. Jenže to jsem se spletla. Sice až po třech měsících, ale přece, zavolal Adonis nějakému ladiči, na kterého jsme dostali kontakt. Ladič slíbil, že se přijde na klavír podívat, že za to podívání chce ale 50 Eur, které nám pak strhne z celkové částky, až klavír naladí. A my jsme naivně souhlasili...

Druhý den jsem na pana ladiče čekala a čekala a...čekala. Nikdo nepřišel, až když jsem mu zavolala, řekl, že jsem si to spletla a že se staví večer. To už na něj čekali moji rodiče, kteří tu byli na návštěvě. Oba běželi uklízet léta neudržovaný pokoj, utírat a luxovat stoletý prach, aby se tam ladič neudusil. Tatínek po jeho odchodu nadšeně vyprávěl, jak chce pan mistr klavír restaurovat, má nějaké speciální epoxidové lepidlo, vyrobí nová kladívka, slepí desky a kdovíco ještě. Cena? 900 Eur, ale těch 50 nám z toho odečte. Nebo už to odečetl? Vytřeštila jsem oči a v duchu se rozloučila s tím, že by Janýsek začal letos hrát na piáno, jak chtěl, když celé léto Davida nadšeně poslouchal.

Adonis řekl, že se pro jistotu ještě přeptá někde jinde. Za chvíli dorazil s mladým sympatickým chlapíkem, který se na piáno mrknul a řekl, že přijde za chvíli a naladí ho. A opravdu: za dvě hodinky měl naladěno, vzal si 40 Eur, popřál nám hezký večer a odešel...

No dobrá, zase jsme se poučili. Piáno hrálo krásně čistě, David se radoval a celá ulice taky. A pak Adonise napadlo, že doma uspořádáme koncert.

Pozvali jsme pár kamarádů, ze kterých se nakonec vyklubalo asi 20, David si připravil několik skladeb, Adonis vařil, pekl a smažil celý den a k večeru jsme se sešli: ve starém pokoji jsme zapálili časem zašlé kandelábry a návšteva se usadila na prastarých židlích. Se skleničkou vína v ruce jsme naslouchali nádherné hudbě. Čas se zastavil. Svícemi ozářený pokoj vypadal jako noblesní salon z předminulého století. Venku pod okny se zastavovali okolojdoucí lidé, aby poslechli alespoň něco ze Smetany a Beethovena.

Po koncertě se návštěvníci nahrnuli k dlouhému bufetu, který připravil Adonis. Ten jen stál opodál, kouřil dýmku a umíval se. Večírek se povedl. Sezona zase pomalu končí. Uvidíme, co přinese nastávající zima.

linkuj.cz vybrali.sme.sk