Lázně a internetové známosti
Po třech hodinách jízdy jsme tam konečně dorazily. Já, moje maminka a malá Ofélie. Janýsek zůstal s dědečkem v Praze. Snad to oba přežijí bez úhony.

Všude okolo samé kopce a hory. Stromy zbarvené podzimním listím. Nad horami mlha a ve městečku úplný klid. Ubytovaly jsme se v penzionu a vyrazily na obhlídku města a na oběd. Všude pusto a prázdno. Ulice téměř liduprázdné, jen sem tam se někdo projede po náměstí v elektrickém invalidním vozíčku. S lítostí se dívám na postižené děti, které vezou jejich maminky ve vysokých kočárcích.

Hospody jsou buď zavřené nebo prázdné. Volíme nakonec Bellevue-Krásnou vyhlídku, což je skutečně jediné, co je na této restauraci krásné. Jinak nábytek ve stylu sedmdesátých let minulého století, otřískané stoly, na nichž jsou prostřeny tmavozelené látkové ubrusy s nápisem RaJ polité pivem. Klasický hospodský smrad /tedy, mě tyhle pachy vždycky voněly a tenhle mi připomíná mé mládí a dětství/. Asi padesátiletý číšník, který zde zřejmě pracuje od svých šestnácti let, na nás vycení zlaté zuby, přinese polévku a hlavní jídlo najednou a na účet si zapíše svým číšnickým rukopisem smyšlenou částku i s adekvátním dýškem, ale po původních cenách nehodlám pátrat. Ještě se podívám z okna na kopec s barevnými stromy přímo před námi a vycházím z první pobočky tohoto komunistického skanzenu, jak tomuto městečku začneme posléze říkat.

Večer pro mě přijede Sára. Známe se jen z blogů a z mailů a dohodly jsme si tuhle celou akci už měsíc dopředu. Asi po půl minutě mi připadá, že se známe už dvacet let. Naše konverzace nevázne, spíše máme problém se rozloučit, což nakonec děláme asi ve tři ráno v další pobočce skanzenu, jakémsi non-stop baru.

Za Sárou jdu hned druhý den ráno. Slíbila mi naordinovat nějaké léčebné procedury a i když není moc přesvědčená o tom,že nějaké potřebuji, hodlá mi je dopřát. Po masáži jdu cvičit do bazénu. Skupinka asi patnácti ostřílených lázeňských paniček a šviháků se na mě zkoumavě zadívá, zdraví a uvolňuje mi místo někde uprostřed. K bazénu se ještě pomalým tempem belhá několik mladých i starších lidí, pomáhají si berlemi, někteří dojíždějí na vozíku. Sestupují do bazénu s bolestným výrazem ve tváři.

Se stísněným pocitem odcházím do naordinované vířivky. Usedám vedle mladíka, který už je zde, podle svých slov, po páté. Obvyklým trikem zasloužilého lázeňáka se mnou zapřádá rozhovor na téma nemoci, zdravotní pojišťovny, na jak dlouho zde jsem, že jsem podobná jeho dobré kamarádce, jsem snad její příbuzná? Nebýt toho, že sestřička vypnula bublání vířivky a já jsem se sebrala a odešla do šatny, možná bych dostala nabídku sejít se na drink. Nebo rovnou k sňatku, kdoví.

Další den si děláme výlet lanovkou na Černou Horu. Nikde ani noha, jen plné keříky borůvek, ke kterým se nadšeně vrháme. Po kratší procházce zjišťujeme, že komunistický skanzen pokračuje i zde. Nádherné, avšak vybydlené horské boudy, stanice lanovky vypadá jako nádraží v jakési zapadlé vísce v roce 1984. Všude pach ze špinavých toalet a odpadky na zemi. Zato čistý horský vzduch a nádherná příroda.

Večer se na kolonádě sjíždějí invalidní vozíky, scházejí se maminky s kočárky a starší paní o berlích. Lidé spolu čile konverzují. Všichni se zdraví na ulici, zdraví i nás a my na oplátku je. Pacienti se rádi dají do řeči s někým, koho ještě neznají. Na dřevěné nástěnce je inzerována diskotéka. Trošku se podivuji, ale jak mi později Sára vysvětluje, na diskotékách bývá plno, lidé odhazují berle a divoce tančí, druhý den se pak s kocovinou chodí omlouvat z lázeňských procedur.

Uvažuji, zda bych zde mohla žít a zjišťuji, že možná ano. Líbí se mi ten klid, nádherné hory a milí lidé. Můj krátký pobyt ale končí. Loučím se se Sárou a navzájem se ujistíme, že jsme se neviděly naposled. A já si uvědomuji to nejdůležitější: to, že jsem sem přijela dobrovolně a dobrovolně po třech dnech zase odjíždím znamená, že jsem zdravá. A když sjíždíme z kopce a já se naposledy dívám na malé náměstíčko s partičkami pacientů kouřících a povídajících si na lavičkách, říkám si, jaké mám v životě ale štěstí.

linkuj.cz vybrali.sme.sk