Strastiplná Odysea
Po necelých čtyřech týdnech jsme se vrátili zpět na ostrov. Po složitém hledání na internetu jsem si našla poměrně komplikovanou, ale zato neuvěřitelně levno cestu zpět letadlem V půlnoci odlet z Prahy, Ofelie usnula naštěstí ještě po cestě na letiště a pak se nechala bez probuzení přenášet z kočárku přes bezpečnostní kontrolu, do kočárku, do letadla, Janýsek vytuhnul až v letadle.

V Aténách jsme přistáli ve tři ráno a další spojení na Korfu až v 8.30... Naštěstí jsem se na letišti sešla s kamarádkou., která letěla stejným letadlem. Janýsek s Ofélií byli naprosto čilí, jen my s kamarádkou jsme zoufale toužily spát. Těsně před odletem dalšího letadla usnula opět Ofélie a spala až do odpoledne, kde se už probudila ve své postýlce. A proč tak složitě, když by to šlo jednodušeji? Cesta z Prahy až sem mě totiž stála něco kolem dvou tisíc Korun... Tak proto...

Adonis už netrpělivě čekal na letišti. Protože jsem po probdělé noci vypadala jako Zombie, úplně mě přehlédnul a poznal mě až podle dětí, nad nimiž se při vzájemném objímání z radostného setkání skoro rozplakal.

Z letiště jsme projížděli známými místy. Nad pevností mezi mraky sem tam prosvítaly sluneční paprsky a moře mělo svoji typicky podzimní barvu.

Doma bylo uklizeno tak po „Adonisku“, nad tím jsem ale ve své únavě mávla rukou. Co počkalo 4 týdny, počká ještě minimálně do zítra. Nebo pozítří či příštího týdne.

I když dnes, když Janýsek začal prohrabávat své plyšové hračky, ze kterých najednou nečekaně vylézaly malinkaté stříbrné rybičky, které Ofélie s jásavým vískotem honila po bytě a zamačkávala toaletním papírem na zemi, kde po těch tlustších zůstavaly krvavé flíčky, jsem zjistila , že tohle tedy nepočká.

K mé nemalé radosti začalo hustě pršet. Ideální čas na úklid. Pustila jsem příjemnou hudbu a začala se probírat nekonečnou hromadou prádla, dětských hraček a nejrůznějších věcí, zatímco děti mi byly věrně v patách a co jsem právě uklidila, během pár vteřin zase rozházely. Adonis dole v domě vyrábí nové dřevěné okenice. I přes odpolední klid se ozývá zvuk motorové pily, a obchodníci v naší ulici jen rezignovaně mávnou rukou a začínají zavírat své krámy. Zrovna dnes, kdy přijela zaoceánská loď a vyplivla tolik turistů, musí začít pršet.

U srdce mě hřeje příjemný pocit, že vše je při starém. Tak, jak má být. Jsme zase doma. Tam, kde jsem ze všeho nejraději.

linkuj.cz vybrali.sme.sk