na ostrově

Pamatuji si, jak jsem si ve svých začátcích tady na ostrově objevovala věci tak sama pro sebe. Věci, lidi a místa, ke kterým jsem si postupně vytvářela vztah, zvykala si na ně a začala je mít svým zbůsobem ráda.

Kavárna. Klaické řecké kafenío, kam chodí jen muži. Ne, že by tam ženy měly vstup zakázán, ale ani by je nenapadlo do kafenía jít. Muži, kteří chodí na řeckou kávičku za půl Eura, celé odpoledne hrají Tavli nebo karty a kouří nekonečné množství cigaret. Zrovna tahle moje oblíbená se nacházela na strategickém místě uprosřed města na pěší zóně, hned vedle Janýskovy školy.

Ač žena /omlouvá mě, že cizinka/, často jsem ji navštěvovala. Hlavně při hezkém počasí, kdy majitel vytáhnul ven jeden stolek a dvě židličky. Samozřejmě bez povolení. Na tohle místo jsem brávala všechny své kamarády a přátele, kteří mě sem přijeli navštívit. A všichni byli nadšeni, nejen nízkými cenami, ale hlavně kouzlem tohoto místa.

Včera, když jsem šla vyzvednout Janýska, spatřila jsem kavárnu zavřenou. Prodanou, Zaprodanou. Na jaře se zde bude pravděpodobně blýskat obchod se zlatem nebo kožichy...

Další moje oblíbené místo, které mi častokrát bylo takovou inspirací. Hospůdka ve starém přístavu. Ne, nezavřeli ji. Alespoň zatím. Ale místo na moře se teď dívám na šedivý vlnitý plech, který zakrývá obrovské staveniště. Na tomto místě totiž bude nová marina a parkoviště. Do té doby zde nebude příjemné posezení a od té doby vlastně už také ne. Ceny nájmů půjdou tak nahoru, že místo retsiny a oliv u stolu s papírovým ubrusem, zde budou tancovat napomádování číšníci s motýlkem u krku....

Poměrně nové, avšak hojně navštěvované a příjemné místo Evergreen. Moderní kavárna s příjemným venkovním posezením, dobrými chuťovkami a skvělou kávou. V létě sem chodím na rychlé kafe a croissant plněný tuňákovou pomazánkou ráno při cestě do práce.

Někdo z místních však zazáviděl komerční úspěchy Evergreenu a těsně vedle si otevřel jeho obdobu s názvem Amaro. Tenhle velmi častý korfský jev jde opravdu mimo mé chápání. Stejná kavárna nabízející stejné věci na stejnmé místě....

S trochou nostalgie se procházím zamračným podzimním městem. Teplý vítr shazuje listí z korun stromů. Po cestě mi připadá, že tu něco chybí. Někdo tu chybí. Pak mi to dojde. Bláznivá Grace. Téměř osmdesátiletá Američanka s kytkou za uchem, která zde hrávala na foukací harmoniku a žebrala. Celá léta. Byla hrozně milá a přátelská. Na všechny se smála a s každým si chtěla povídat, ale lidé se jí vyhýbali, protože je mermomocí chtěla přivést na Víru.

Grace zmizela. Grace zemřela. V jejím skromném bytě se prý našlo úplné smetiště venku nasbíraných věcí. Jen jednu bedýnku měla úhledně urovnanou: tu, co v ní měla schované všechny hračky z dětského menu z McDonaldu, na které tak ráda a často chodila...

linkuj.cz vybrali.sme.sk