...o rok později..


Alespoň mám s čímsrovnávat , ale letos jsem z Mikuláše byla tak trochu zklamaná. Dětská nevinnost postupně mizí a nahrazuje ji dětská vypočítavost. Musím však přiznat, že vypočítavosti učíme naše děti často my-vlastně...musím mluvit za sebe-já.

Janýsek se docela snažil, aby k němu Mikuláš skutečně dorazil. Horší to bylo s Ofélií. Ta, po 4 měsících bez plen, z ničeho nic, začala opět kakat do kalhot. Všichni mi říkali, že je to psychické a přitom se na mě dívali tak, jako bych jí přinejmenším denně způsobovala nějakou strašnou psychickou újmu... Nasadili jsme zase plíny a já jsem to přestala řešit a říkala si, že se to snad samo srovná.

Srovnalo se to před pár dny, ale Ofélii se pleny opět tak zalíbily, že je odmítla sundat. Každé ráno na mě řve:“Já ci plíííínku, ne spoďálky!“ A tak jí rezognovaně nasadím plínu a hotovo. Před třemi dny jsem se jí ale snažila vysvětlit, že Mikuláš by jí nemohl přinést dárky, pokud má na sobě ještě plínku a že je pak dostane jen Janýsek a že ona bude plakat, protože jí to bude líto. Ofélie se na mě tázavě podívala a řekla:“Nece guláš...“ Dále jsem vysvětlovala, že Mikuláš není guláš, ale hodný pán, co nosí dárky a snažila ji znovu přesvědčit, aby sundala plenu. Odpovědí mi ale bylo:“Já nechci dárky, Janýsek dostane dárky, to nevadí, já chci plínku.“

To mě tedy docela převezla. Včera ale, jakoby sama vycítila, že není tak úplně dobré si zahrávat, nechala se ráno přemluvit k navlečení spoďárků.

Janýsek, který mezitím docela zlobil, se mě ptal, jestli by mu mohl Mikuláš přivézt křečka. Řekla jsem, že tak dlouhou cestu by křeček nepřežil a když začal zlobit ještě o něco více, vzala jsem telefon a vytočila známé 000nic /hrozba, že řeknu Mikulášovi, ať se neobtěžuje k nám chodit/, v telefonu se řecky ozvalo, že volané číslo neexistuje, což ale bylo slyšet trochu ze sluchátka, takže Janýsek první zůstal mlčky stát a pak chtěl poslechnout, co se to v Mikulášově záznamníku říká. Zavěsila jsem...

Později měl Adonis vzít děti na procházku, aby mohl Mikuláš nepozorovaně přijít, protože nechce být spatřen. Janýsek si místo své holinky chtěl vzít tatínkovu, prý aby se mu tam toho vešlo víc. Nakonec dal svoji, ale pak se na mě podíval a řekl:“Mami, stejně Mikuláš neni a ty dárky nám tam dáváš ty...“

Změřila jsem ho tajemným pohledem a řekla:“Kdo na Mikuláše nevěří, ten taky nic nedostane!“

Beze slova si obul boty, vzal sestřičku za ruku a s Adonisem vyrazili do tmavé větrné noci.

Janýsek pak zabalenou bramboru v alobalu, která je nezbytnou součástí každoroční nadílky, bez zájmu hodil mezi brambory a Ofélie se nejvíce ze všeho radovala z plínky, kterou jí Mikuláš nastražil nad ostatní dárečky.

Obávám se, že příští rok už k nám asi Mikuláš nepřijde, jeho triky přestaly fungovat....

linkuj.cz vybrali.sme.sk