letos u nás bude asi veselo...

Tak takhle vánoční počasí už jsem tady na Korfu opravdu dlouho nezažila, Pokud vůbec někdy. Začal zima, teplota spadla až na 4 stupně.

Včera dokonce začal padat déšť se sněhem, což vedlo k naprosté panice místních obyvatel. My jsme zrovna byli na jedné dětské party v místním bowlingovém centru /otřesný zážitek, který snad ani nebudu popisovat/, takže ve chvíli, kdy začalo sněhopršet, se všichni přítomní nahrnuli k oknu, matky ukazovaly dětem, že tohle je skoro sníh, ostatní vzali okamžitě do ruky mobily, fotili a telefonovali svým příbuzným a známým a oznamovali, co se děje. Někteří nasedali okamžitě do aut a vyjížděli na Pantokrátor, nejvyšší horu Korfu, kde snežilo doopravdy, aby si na sníh sáhli vlastnoručně, než zase rychle roztaje.

Korfu vánoce nijak zvlášť neprožívá. Všude jsou sice vyzdobené výlohy, ale vzhledem k tomu, že si Řekové dávají dárky až na Nový Rok, zatím tu není vidět ani žádné nákupní šílenství. Spíš se pořád něco slaví, což je vlastně docela příjemné.

My už máme ozdobený stromeček, umělý samozřejmě, a uvažujeme, jak budeme letos vánoce slavit.

Adonis nedávno domů přitáhl jednoho nového náhodného známého Angličana. Vlastně je to poloviční Ir a poloviční Polák. Taková pochybná existence. Má úplně modrý nos od alkoholu, je silně věřící a vždycky, když se opije, tak obrací všechny okolo sebe na katolickou víru, což může být někdy dost otravné.

Jan, tak se ten člověk jmenuje, nám vyprávěl, jak od něj odešla žena, jak jeho nejmladší dcera se stala závislou na heroinu a dítě, které porodila, se ze závisloti muselo složitě dostávat, jak na něj jeho prostřední dcera jednou zavolala policii a různé další zajímavé historky ze života. Sem na Korfu se přistěhoval před pár lety a živí se jako truhlář, takže od něj Adonis hned vyinkasoval několik truhlářských tipů.

Při obědě, na který rád zůstal, jsme si povídali o dětství a o vánocích a já jsem mu vyprávěla, jak jsem dříve neměla vánoce moc ráda, protože v Čechách to byly vždycky takové rodinné svátky, moje spolužačky už nesměly ani na Štědrý den dopoledne ven, protože musely zdobit stromek a být doma s rodinou a jak všecky restaurace a podniky byly dříve zavřené, takže někdo, kdo byl na vánoce sám, musel dostat pořádnou depresi. A jak moji rodiče ale vždycky pozvali někoho, kdo neměl svoji rodinu, aby přišel slavit k nám.

Jan se na mě díval už trošku skelným pohledem a pak mi řekl: „ Přesně tak jsem si vždycky představoval ideu vánoc i já“, potom se zvedl a chystal se k odchodu. Mezitím se vrátil Adonis z dílny a já jsem se ho šeptem ptala, jestli Jana nepozveme na Štědrý večer k nám, protože se lehce něco říká, ale horší je to udělat. Adonis briskně souhlasil a Jan se málem rozbrečel a nadšeně přikývnul.

A tak to vypadá, že u nás bude česko- irsko-polsko-anglo-americko-řecká spoečnost. Budeme sice asi muset nakoupit dvojnásob vína, ale za ten hřejivý pocit, že někdo na vánoce nezůstane úplně sám, to určitě stojí.

linkuj.cz vybrali.sme.sk