A co z toho plyne?


Sama nevím. Už několik dní přemýšlím, co sofistikovaného či vtipného bych napsala, jenže tím, že můj život je tak pestrý, nic mi nepřipadá už hodné zapsání.

Na Boží hod jsme si hověli sami doma, Adonis klasicky dole u svých okenic, když tu nám zavolal náš známý homosexuální psycholog Kostas, pán ve středních letech, zda-li bychom ho nepřišli navštívit, že je na vánoce úplně sám. Zželelo se nám nebohého člověka a ač se nám opravdu nikam nechtělo, obětovali jsme láhev červeného a krabičku belgické čokolády, abychom nepřišli s prázdnou, a vyjeli ve tři čtvrtě na sedm, i když jsme byli domluveni na šetou. Já jsem ještě, jako správná Češka, která nerada chodí pozdě, volala, že jsme se zpozdili, nicméně na druhém konci bylo úplné ticho.

Kosta ještě prožíval svůj odpolední spánek, když jsme dorazili. Po deseti minutách seřval Ofelii a Janýska, že se prohánějí po jeho bytě a snaží se dohnat homosexuálního koucoura Sofoklise, který vypadal jako malé lvíče, stejně nepřátelsky se tvářící. Potom se nás s trochou despektu zeptal, co bychom chtěli k pití, na mé přání reagoval dolitím z polovic vypité láhve piva /...ne, tohle opravdu nemohu/, Adonis si nepřál nic a dětí se nezeptal. Posléze zatopil v krbu, ukázal nám svou sbírku jesliček, které už léta vyrábí a asi za hodnu, když děti začaly být opravdu říčné a já taky, jsme se odhodlali k odchodu.

Poté následovalo pár klidných dnů, až do včerejška, kdy bylo tak krásně, že jsme s pár přáteli vyrazili na pláž. Náš kamarád Pepa-potapěč, který slíbil přinést gril a chobotnice, přinesl nakonec gril a buřtíky z Lidlu, neboť chobotnice při předvařování v papiňáku zcela spálil, piknik se ale podařil. Sešlo se nás pár Čechů, Řeků, moje slovenská kamarádka Miriam, jeden Albánec /který, protože mu bylo žinantní jíst z našich zásob, našel kobylku, utopil ji ve slivovici, ugriloval a snědl místo oběda.../ a jedna ruská Židovka z Ameriky, najedli jsme se, vykoupali v ledovém moři, vypili hektolitry vína a bylo nám dobře.

I přesto, že jsme se nedávno s Adonisem holedbali, že uděláme silvestrovský večírek u nás doma a pozveme i Indiány, kteří zde nakonec zůstali až do dneška, rozhodli jsme se po zralé a střízlivé úvaze, že nebudeme dělat něco, co nechceme,/ jen abych měla o čem psát/ a celou slavnost jsme odvolali. Ano, na tomto místě bych si to samozřejmě mohla celé vymyslet a podplatit Miriam, aby to na mě neprozradila, ale s přibývajícími léty mi ubývá fantazie, takže vše popíšu věrně tak, jak tomu opravdu je.

Dohodli jsme se, že zůstaneme sami a pokud se k nám na večer nikdo nepřifaří, půjdeme spát ještě před půlnocí.

Na oběd se však nečekaně objevil náš americký kamarád Alan, se kterým jsme vypili půl demižonu vína, které jsem chvíli předtím obdržela od jednoho člověka, který si mě snaží předcházet.

Adonis mezitím dokončil Ofeliinu první postel, kterou sám vyrobil, natřel na růžovo a objednal na ni matraci, která začas dorazila. Ofelie však, když měla jít do postýlky, řekla, že tady spát prostě nebude a přesunula se k nám...

A tak je to u nás pořád. Chaos, spousta vína a přátel a většinou dobré nálady. A to nám, a vám všem, přeji do Nového roku. Život je totiž strašně krátký...

linkuj.cz vybrali.sme.sk