..a o korfských chodnících a nových událostech

Zase ta řecká televize. Protože se na ni téměř nedívám, skoro mi uniklo, že už několik týdnů se v ní přetřásá non-stop téma Zachopoulos. Jedná se o bývalého náměstka ministra kultury, který nedávno skočil ze čtvrtého patra svého luxusního bytu v centru Atén, protože se našly nějaké kompromitující materiály na jeho osobu. Protože byl ale dobře obalen tukem, pád z výšky přežil a momentálně je hospitalizován v Aténské nemocnici. Na všech kanálech známá okénka, každý k tomu má co říci, každý se vyjadřuje.


S Ofélií v kočárku musím přejít z jednoho konce města na druhý. Jedná se o sportovní výkon, protože někde jsou chodníky tak vysoké, že kočár musím snášet dolů, někde pro změnu nejsou chodníky žádné a tak se vyhýbáme autům, která se přímo na nás řítí šílenou rychlostí a předpokládají, že zmizíme, někde musíme obcházet třeba 300 metrů navíc, protože auta jsou u sebe zaparkovaná tak těsně, že se prostě projít nedá.

Asi po třičtvrtě hodině úspěšně přicházíme k Janýskově škole. Ofélie chce jít podloubím, což jí zakazuju vzhledem k nadměrnémů výskytu psích výkalů. Chytá se tedy kočáru a narážíme na zpola uzavřenou pěší zónu. No, uzavřenou.... uzavřená je tak, že se na ulici nacházejí dvě staré dřevěné židle, okolo kterých je omotána červená igelitová páska a na ní jsou upevněny ručně psané cedule: POZOR, zde padá kamení. A opravdu, v „uzavřené“ části vidím obrovské šutry, které spadly ze krovů starého benátského domu. Opatrně obcházíme uzavřenou část, překračujeme rozjetého holuba, když tu se objeví další ručně psaná cedule: POZOR, sem dopadl Zachopoulos.

V tu chvíli ještě netuším, o co se jedná. Stojím s ostatními matkami před školou, trochu rozhořčeně poukazuji na protější budovu a ptám se, kdo je Zachopoulos. Všechny matky se na sebe pobaveně podívají, potom znovu na mě, začnou nechápavě kroutit hlavou a říkají, že jsem snad jediný člověk v zemi, který to neví. A tak se postupně dozvídám to, čeho jsem si za celé dlouhé dny a týdny vůbec nevšimla.

Abych se dozvěděla více, zapla jsem dnes ráno po dlouhé době televizi, ale k mému překvapení je téma nahrazeno jiným. Dnes ráno totiž zemřel řecký pravoslavný arcibiskup. Na všech televizních kanálech je opět rušno. V šesti okénkách se vyjadřují ti, co mají vždycky svůj názor na všechno, kolemjdoucí na ulici, pravoslavní popové a střídající se novináři.

Na věži kostela svatého Spyridona se rozezněly smuteční zvony. Ranní paprsky ozařují obrovský naleštěný zvon, na jehož provaze se houpají o něčem dohadující se zvoníci.

Zástupy v černém oblečení se hrnou do kostela a zapalují si svíce. My s Ofélií snídáme a chystáme se ven.

Pořád se něco děje....

linkuj.cz vybrali.sme.sk