a mléčné zoubky


Jistě to není žádný unikát, že se v Řecku odměňuje Neraida nějakým penízkem, když si dítě dá vypadlý zoubek pod poštář. Jinde mají víly a hodné čarodějky, tady Neraidu.

Janýsek si včera vytrhl svůj, v pořadí už šestý, zoubek. Přišel mi ho vítězoslavně ukázat, dokonce ani výjimečně neudělal scénu, že mu teče krev a hrdinně si šel vypláchnout pusu. Pak si strčil zoubek pod polštář.

Když spal, zoubek jsem mu vyměnila za jedno Euro a šla si sama lehnout.

6.00 dnes ráno: Janýsek se žene k nám do postele a skáče šipku mezi mne a Adonise: „Mami, já měl pod polštářem Euro!“ Já rozespale:“Fakt? Tak to je super, spi ale ještě.“

Janýsek po chvilce, kdy se převaluje v posteli sem a tam:“Mami, stejně si ale myslim, žes mi tam ten penízek dala ty.“ Já:“Proč si to myslíš? Copak já budu platit za tvoje zubiska ještě peníze?“ Janýsek:“No, protože Alex dostává za vypadlej zoubek pět Eur, protože jeho rodiče jsou bohatý...“ Já:“Anebo je ho Neraidě líto, že má tak otřesný a zkažený zuby, že mu dává víc, aby si mohl koupit pořádnou pastu a o druhé zuby dobře pečovat...“ Pak konečně nastane vytoužené ticho a já zase upadám do hlubokého spánku.

Při snídani:“Mami, ten penízek tam podle mě dáváš ty. Já na Neraidu nevěřim.“ Já /už trochu otráveně/ přemýšlím, jak dlouho ještě dítěti namlouvat tyhle pohádky, odpovídám:“Věř nevěř, ale tomu, kdo nevěří, už Neraida žádnej penízek nedá a to si dobře rozmysli, protože těch zoubků ti ještě vypadne docela dost...“

Janýsek beží do koupelny k zrcadlu zkontrolovat, kolik zoubků má ještě mléčných, pak si navléká bundu, na záda bere batoh s učebnicemi a místo pozdravu na rozloučenou tiše říká:“Mami, tak ta Neraida možná fakt existuje....“ , zavírá dveře a dupe po schodišti, jak bere schody po dvou.

linkuj.cz vybrali.sme.sk