aneb Kerkyra se včera musela rdít studem...

Zima je na Korfu celkem poklidná. Kromě drbů na náměstí u kafe se tady celkem nic neděje, turistické ochody jsou zavřené, ty ostatní bojují o přežití, většina lidí bere podporu v nezaměstnanosti a tak spí, jí a kouří.

Včera ale přijela jedna z prvních vlaštovek nastávající turistické sezony-veliká zaoceánská loď, parník plný francouzských turistů.

Obchodníci vždycky dostávají echo předem a tak přeruší svůj zimní spánek, vytáhnou na zápraží své zaprášené zboží z loňské sezony a s unuděným obličejem popíjejí kávu a kouří svou devátou ranní cigaretu a čekají, až se z davu někdo oddrobí k nim do krámu a nechám tam nějaké to Euro.

A protože se zrovna včera opět stávkovalo / za posledních 14 dnů snad popáté/, snažila jsem se vžít do pocitu jedné francouzské turistky:


V kajutě luxusní lodi si dolakovávám nehet na malíčku, zatímco manžel chystá moji kabelku a svoji peněženku. Přistáváme totiž na Korfu-ostrově, který prý má být jedním z nejhezčích míst ve Středozemním moři. Zakoupili jsme si s manželem prohlídku hlavního města s výkladem, abychom se co nejvíce dozvěděli, mohli si krásná místa natočit na kameru a pak se v Paříži pochlubit Perrierovým, našim sousedům.

Vystoupili jsme z lodi v přístavu s výhledem na Novou benátskou pevnost. V tu chvíli už jsem byla přesvědčená, že dnešní den bude nádherný. Nadšení mi ale vydrželo sotva tři minuty, než jsme se dostali k první obrovitánské haldě odpadků, která se válela hned za branami přístavu.

Průvodkyně se omluvně usmála a řekla, že dnes je v celém Řecku stávka a opatrně nás vedla mezi čenými zapáchajícími pytli směrem k centru města.

První jsme chtěli navštívit Starou benátskou pevnost, odkud měl být okouzlující výhled na celé město, ale bohužel, na zavřené bráně byla vyvěšena cedule ve třech jazycích: Dnes stávkujeme.... Průvodkyně omluvně pokrčila rameny a my jsme ji následovali na hlavní náměstí. Bylo by opravdu překrásné, nebýt toho, že všude, opravdu doslova všude, ležely pytle s odpadky, mezi nimiž sem tam přeběhla velká myš-nebo to byla krysa? Mon Dieu!!!!

Naštěstí nestávkovala církev, takže jsme mohli navštívit impozantní kostel Sv. Spyriona, jen škoda, že nám místní pop zavřel před nosem rakev s ostatky patrona ostrova. Prý se nepravoslavným neukazuje.

Po krátkém výkladu jsme měli dvouhodinový rozchod. Šli jsme se s manželem podívat po krámcích. Zrovna ale vypli proud /stávka, jak by omluvně řekla naše průvodkyně/, takže uvnitř obchodů nebylo nic vidět a venku visely jen samé cetky z Číny, které jsme při naší plavbě, tedy spíš při našich zastávkách, viděli už v Itálii, Chorvatsku i Albánii.

Nakonec jsem koupila vnučce tričko s nápisem: Moje babička byla na Korfu a tohle je to, co mi přivezla. Moje vnučka Magalie totiž tyhle trička sbírá a stejné už má z Paříže, Londýna, Buenos Aires a z Nairobi. A tohle mělo hezkou modrou barvu.

Po ne zcela zdařilých nákupech jsme si šli s manželem sednout do kavárny na náměstí. Protože ale nešel proud, museli jsme si dát studenou kávu frapé- ne nebyla špatná, to ne, jen nás trochu zarazila cena 4,50 Eur. Že by jednotné ceny na Korfu? Tričko pro Magalie stálo totiž také tolik. Když jsme dopíjeli, přišel k nám plouživým krokem veliký potulný vlčák. Chvíli nás očmuchával a nakonec těsně u našich nohou vykonal svoji potřebu. Popravdě ale to nebylo zdaleka to nejhorší, protože jsme celý den měli dojem, že takhle na nás kálí všichni ostrované. Byť jen obrazně.

Za chvíli odpolouváme. Doufejme, že naše zastávky v Severní Africe budou zdařilejší.

linkuj.cz vybrali.sme.sk