/A kdo ne?/
Vždycky se mi slovo rentiér líbilo. Připadalo mi takové vznešené. Později, když jsem pochopila význam toho slova, začalo se mi líbit i jako „povolání“. I když jsem si vlastně tak úplně pod tím slovem nedovedla představit nic konkrétního.

Včera jsem se jela podívat na jihozápad ostrova, abych zde nafotila jeden dům na pláži. Jeho majitelka-statná a dobře naladěná žena kolem padesátky- mě přátelsky přivítala a přikázala, abych si s ní první sedla a dala si kafe.

Slovo dalo slovo a tak jsem zjistila, že Dina, jak se jí tady familiérně říká, je dcerou pravoslavného popa, který nás s Adonisem před lety oddával a Diny manžel chodil s mým manželem do základní školy. Ostrov je skutečně malý.

Potom mi Dina šla ukázat pokoje, které jsem chtěla vyfotit. Dům stojí přímo na písečné pláži a z horního pokoje, přímo z postele, je vidět na moře. Obrovská terasa s muškáty a s mořem v pozadí vypadá jako kýčovitá pohlednice z cest.

Práce je hotová a já se odebírám s dětmi na pláž. Nejsem velký fanda písečných pláží, ale pozorovat skotačící děti, které se v písku vyloženě vyžívají, má rozhodně něco do sebe.

Rozkládám plážový stan, abych vytvořila kousek stínu, vytahuji svačinu z chladící tašky a čekám, až přijede kamarádka, se kterou jsme se na pláž domluvily. A pak sedíme, popíjíme pivo, pojídáme pomazánku z rybích jiker a koupeme se tak dlouho, až se začne slunce sklánět na obzor a kýč dosahuje obřích rozměrů. Naposledy mačkám spoušť fotoaparátu, loučíme se a chceme se vydat zpět na cestu k domovu.

Po cestě potkáváme paní Dinu. Sedí na trase v plavkách se svými čtyřmi kamarádkami a hrají karty. Ještě chvilku se zastavíme na kus řeči a Dina mi vypráví, jak tohle místo miluje. Hned ráno se obleče do plavek a jde si zaplavat do moře, kdy na pláži ještě nikdo není, po snídani zkontroluje uklízečky, zda dělají dobře svoji práci. Potom se zajde znovu vykoupat, potká se s kamarádkami na karty a na kafíčko, dále se přesunou někam na oběd, odpolední siesta, jedno rychlé zchlazení se ve vlnách a zase posezení venku s knížkou nebo s přáteli.

Nasedám do rozpáleného auta, Ofélie začíná plakat únavou a Janýsek do mě hučí, že je mu špatně. Ještě jednou se podívám na oranžový kotouč slunce, který se právě chystá utopit se v moři a říkám si, že by nebylo špatné být rentiérkou v tomto slova smyslu. I když by mi stačil možná jenom týden.

linkuj.cz vybrali.sme.sk