věnováno L.B.


Léto je tady dost šílené období. Lidé si pořád na něco stěžují. Místní, že je moc horko /jako každým rokem/, že je málo práce, turisté nemají peníze, nebo že je naopak moc práce, ale turisté nemají peníze, turisté si stěžují, že je na Korfu moc draho, popřípadě horko, když konečně zaprší, tak zase že prší.

Ti, co pracují v cestovním ruchu, jsou unaveni už od prvního dne práce. Stále jen opakují:kurasi, kurasi /únava, únava/ a tváří se nešťastně. Jen, co pak nastane zima, odpočívají sedm měsíců a žehrají na to, jak je tady krátká sezona, málo práce a výdělky už nejsou, co bývaly.

Negativní nálada okolí mne občas zasahuje a tak jsem se rozhodla s ní aktivně bojovat. Řekla jsem si, že budu sledovat pozitivní jevy každého dne. A že jich není málo. Tady jsou některé z nich:

Jedna moje nová kolegyně Mirka se celou zimu plavila na zaoceánské lodi jako stevardka. Asi před měsícem loď zastavila zde na Korfu a vyplivla několik tisíc lidí, aby se mohli podívat po starém městě. Mirka si šla sednout s kamarádkou na frapé na náměstí Liston, ze kterého ale chvatně odešly, neboť trošku pozapomněly na čas.

Na cestě do Benátek Mirka zjistila, že si v kavárně nechala foťák. Velký, drahý, digitální.

Osud tomu ale chtěl, že se na Korfu vrátila, tentokrát jako delegátka cestovní kanceláře a když jsme se seznámily, vyprávěla mi, že na Korfu nemá z tohoto důvodu moc dobré vzpomínky. Navrhla jsem tedy, že se půjdeme do restaurace zeptat, jestli se náhodou fotoaparát nenašel.

Zastavila jsem prvního číšníka, kterého jsem před kavárnou potkala a povídám mu:“Prosím vás, tady ta slečna tu byla asi před měsícem a dávala si tu kafe a...“ Číšník mě přerušil a dokončil za mě větu:“...a seděla tamhle s kamarádkou, pily frapé a pak si na židli nechala pověšený foťák. Počkejte chvilku, já vám ho přinesu....“

Podívaly jsme se na sebe nevěřícnými pohledy a sedly si do kavárny na panáka. Za chvilku přicupital číšník s Mirčiným foťákem. Od té doby si Mirka Korfu zamilovala.


Včera jsem vyrazila s pár přáteli na ostrůvek Vidos. Jede se rybářskou loďkou ze starého přístavu za 2 Eura asi deset minut a pak se člověk ocitně v úplně jiném světě. Mezi stromy hopsají divocí králíci a pobíhají bažanti, všude je krásně čisto, tvrdé listy aloe vera se tyčí do výšky a průzračné moře láká k vykoupání.

V jediné taverně si pak dáváme smažené rybky se salátem a díváme se na luxusní výhled na Kerkyru, která vypadá jako divadelní kulisa. Popíjíme vychlazené pivo a je nám společně krásně.

Při zpáteční plavbě pouští kapitán staré řecké šlágry, které si na lodi spoluprozpěvují babičky a dědečkové, kteří se sem jezdí denně koupat.

Moře je blankytně modré a nad hlavou nám krouží hejno racků. Jsem příjemně unavená a mám dobrou náladu. Zapomínám na všechny kyselé obličeje, které kolem sebe vídám a říkám si, jaké mám štěstí, že žiju na tak nádherném místě.

linkuj.cz vybrali.sme.sk