Tak tojsem já


Ještě nedávno jsem hrála hrdinku, když jsme s našimi kluky na hlídání probírali, jaké to bude, až mi děti odejdou z domova. „Fajn,“ říkala jsem. „Budu mít konečně čas na cestování a na své přátele a budu doufat, že se děti za mnou budou rády vracet.“ Trošku nevěřícně se na mě podívali, ale uznale pokývali hlavou.

O několik dní později jsem doprovodila Janýska na letiště a zamáčkla slzu v oku, když odlétal na 3 týdny za babičkou a dědečkem do Prahy. Janýsek se tvářil statečně, ani se neohlédnul, když vcházel do bezcelního prostoru s Kubou, s mladším z mých úžasných au pair, který odlétal s ním.

Hned, po plánovaném příjezdu k mým rodičům, jsem žhavila telefon, abych zjistila, zda můj chlapeček nepláče. Moje maminka zvedla telefon a řekla, že Janýsek je naprosto v pořádku, snědl kuře a brambory nechal a hraje si sám šachy. Janýsek jen houknul do telefonu, jako že dobrý....

Druhý den jel na evangelický tábor do Bělče společně se svými sestřenicemi, bratrancem, babičkou a tetou. Domluvily jsme se s babičkou, že budu volat v určitou hodinu na erární pevnou linku. Ale ani napoprvé ani napodruhé mi to nevyšlo na čas a tak jsem volala později. U telefonou byla jen babička:“ Máme se krásně, Janýsek je hodný, ale nemá čas s tebou mluvit, protože mají s dětmi večerní program.“

Ego matky bylo trošku pošramocené, ale budiž. Zavolám zítra, pomyslela jsem si.

Na druhý den jsem volala své sestře na mobil, protože jsem opět nestihla domluvenou dobu. „Mami, já tě moc neslyšim, tak já si jdu zase hrát,“ odbyl mě Janýsek celkem jednoduše a předal telefon mé sestře. „Neboj, všechno je v pořádku, náramně se tady baví, ani by člověk nepoznal, že nevyrůstá v Čechách, jak se zapojil. Dokonce je šetřílek, asi po tatínkovi, všechno přepočítává na eura a říká, že je to moc drahé, takže si z kapesného zatím nic neutratil. Jen babičku budí už v 6 hodin ráno a chce s ní hrát šachy. Ten časový posun dělá svoje, bohužel v náš neprospěch,“ hlásila mi sestra.

Potlačila jsem opět svoje uražené ego a pomyslela si s přehnanou radostí, jak je skvělé, že se můj synek takto integroval a je statečný a nepláče po mamince. /Asi bude po mně/

Další den jsem mluvila už jen s unavenou babičkou:“Ano, máme se dobře, jen Janýsek, víš, on se pořád budí tak brzy a teď už místo dobré ráno říká, když otevře oči-babi, máš bílou a já černou....“

Janýsku, mě se strašně stýská a kvůli tobě se ty šachy snad naučím.....A Nutellu můžeš i k večeři...

linkuj.cz vybrali.sme.sk