... v mé nepřítomnosti...


Janýskovy smsky pomalu ustávaly, i když jsem jich přece jen pár ještě dostala:

-ja us sem mnel dobrutku
-ne jeli sme na zavodi a tatinek se porat namne se zlobi a ja nerat chodim
na lot
-pujdem hrat as do hraju citadelu a ja sem sitil ze mi nepises moc esemeski
-atet si gde a tatinek chtel vjedet tvoje cislo tet mi napis ahoj
-mami ti mi pises same blbosti. ja to nemuzu to precist

Z těchto zpráv jsem usoudila, že dítě žije, má nějaké emoce a tatínek se sem tam objeví doma.

Janýskovi jsem ale stejně pravidelně volala skoro každý den a pak po týdnu, co mi Adonis nejdříve vyčetl, že si někde cestuji a on má na krku naše dítě, se situace uklidnila, Adonis i Janýsek si na sebe začali zvykat.

Po dalším týdnu mi Adonis oznámil, že si chtěl někdo Janýska vzít na víkend k sobě, ale že ani on ani Janýsek nechtějí. Tomu jsem se trošku podivila, ale Adonis mi vysvětlil, že chce jet na ryby a Janýsek mu děla prý společnost. Že by pokrok ve vztahu otce a dítěte?

V dalším telefonátu mi bylo oznámeno, že od té doby, co jsem odjela, se Janýsek sprchoval jen jednou. Pravda, za 14 dní to tedy opravdu není moc, takže jsem se první upřímně vyděsila: “Janýsku, proč se nechceš sprchovat? Tatínek si stěžuje, že smrdíš jako ovce…,” řekla jsem mu vyčítavým hlasem. “Když mami, on mi tatínek pouští buď strašně horkou nebo strašně studenou vodu…,” odzbrojil mě Janýsek. Rozhodla jsem se, že dítě špínu přežije a že se jim do jejich domácnosti nebudu dale plést.

Třetí týden jsem byla v Anglii a tak jsem už domů netelefonovala. Vzhledem k tomu, že mi moji hoši úplně přestali odpovídat na jakékoliv zprávy, usoudila jsem, že se asi mají dobře, jinak by se ozvali.

Po příletu na Korfu mě Janýsek objal a pozdravil, jakoby mě viděl naposledy včera. Doma bylo překvapivě docela uklizeno /až později jsem si všimla, že je vše zameteno pod pohovku/ . Jako první jsem Janýska namočila na hodinu do vany a pak jsem se s úzkostí dívala na jeho tričko a kraťasy-to same oblečení, které na sobě měl, když jsem odjížděla, to si ze sebe právě svléknul. Přemýšlela jsem, jestli mám tričko hodit do koše nebo mu dát ještě šanci a hodit ho do pračky. Taky mi bylo trošku nevolno při představě, že paní učitelka možná neví, že jsem pryč a považuje nás za naprosto sociální rodinu….

Další ráno jsem ale viděla rituál otce se synem-Adonis vstává v 7.15, budí Janýska, v 7.25 si mele svoji kávu na neskutečně hlučném mlýnku /ne, tenhle zvuk mi skutečně nescházel/ a pak v 7.30 smaží Janýskovi omeletu. V 7.50 společně odcházejí a Janýsek nasedá spokojeně na motorku s brašnou na zádech a vesele mi mává.

Přežili to. Tak po chlapsku, ale přežili, pomyslela jsem si s povděkem…

linkuj.cz vybrali.sme.sk