na ostrově

Věděla jsem, že tohle pozvání zahrnuje určitá rizika. Za prvé jsem si rozladila naše irsko- americké přátele, které jsem poprvé po osmi letech nepozvala ke štědrovečerní večeři.

Za druhé jsem si byla vědoma faktu, že nemáme žádnou společnou řeč. Natálie hovoří pouze rusky, Jan pouze anglicky, naši čeští přátelé hovoří naštěstí všemi, ten večer používanými jazyky.

Jan přišel v poměrně dobrém rozmaru za doprovodu Natalie a lahve karibského rumu. Už před námi navštívili několik dalších přátel, aby jim popřáli hezké vánoce.

K večeři nakonec byla krevetová polévka, řízky s bramborovým salátem a pomerančovo-tvarohový koláč.

Natalie naší rusky hovořící skupině nostalgicky vyprávěla, jak jim bylo dobře v dobách komunismu, jak všechno měli, o nic se nestrachovali, všichni se měli rádi, benzín stál 9 kopějek a jak je její vlast krásná: „žizň v Sovjetskom Sajuze byla očeň krasívaja“. V tomhle duchu pokračovala celý večer až do ranních hodin a v zásadě ji pak přestalo zajímat, že už ji dávno nikdo neposlouchá.

Jan průběžně popíjel karibský rum a evidentně nebyl ve své kůži. Potom zapředl hovor s mladíkem, vedle něj sedícím, který mu vyprávěl o ignoranci Angličanů, což nebyl zřejmě nejlepší výběr tématu, neboť Janova tvář se stávala stále více zachmuřilejší a hladina rumu prudce klesala.

Adonis se vzpamatovával ze své smrtelné chřipky a neustále zíval, protože ho příprava štědrovečerní tabule velmi zmohla a naše kamarádka nemohla přivyknout vánoční atmosféře při svíčkách a žádala světlo, které jsme jí však odmítli rozsvítit.

Po půlnoci téměř všichni odpadli, včetně Adonise, který ale nechtěl ostatní vyhánět a tak odešel nepozorovaně spát. Já jsem zůstala s Natálií a Janem v neutěšeném prostředí nesklizeného stolu, který jsem začala pomalu dávat do pořádku.

Zamilovaný páreček se bavil po svém, Jan anglicky a Natalie rusky. Jan byl celý rozlítostněný, že mu nenapsaly jeho vlastní děti k vánocům a Natálii zase den předtím zemřela přítelkyně v Rusku. Každý si povídal to svoje a já jsem se tak zamyslela nad tím, jestli, až si ti dva začnou rozumět a budou mít společnou řeč, si vlastně zároveň rozumět nepřestanou.

Když Jan pak kolem třetí hodiny ráno začal rozjímat o tom, jak moc by chtěl svému starému polskému otci na smrtelné posteli, který nenávidí Rusy, protože byl za války jejich zajatcem, Natálii představit, aby změnil názor na tento národ a když dopil poslední kapku rumu, večírek jsem ukončila a odebrala se do postele. Přitulila jsem se ke svým sladkým dětem, které se mezitím vetřely k nám a se smíšenými pocity usínula.

linkuj.cz vybrali.sme.sk