pred odjezdem


Sobotni rano nastal v dome chaos. Nevesta se sla pripravit do hotelu, kde se mela svatba konat a ja s jejimi zimbabwskymi sestrenicemi jsme i mely pomahat.

Jeji sestra prinesla do hoteloveho pokoje lahev sektu a pripravy mohly zacit. Nevesta si najednou vzpomnela, ze by si nutne potrebovala vycistit zuby, vzala si s sebou kartacek, ale ne pastu. Poprosila me, at nejakou sezenu.

Vzala jsem kartacek a bloumala po chodbe honosneho hotelu a premitala, jak prispustne je proste zaklepat na neci pokoj a pozadat ho, at mi da trochu pasty.

Zaklepala jsme na pokoj cislo 108. Otevrel mi asi petactyricetilety pan v trenyrkach, za nim stala zena ve spodnim pradle, trochu vydesene na me ziral a ptal se, co se deje. Anglicky jsem ho poprosila o trochu pasty pro nevestu a nastavila kartacek. Malinko mi zatrnulo, ze obtezuji nejakeho italskeho milionare, ktery si prijel zalyzovat, ale nevestino prani neslo nesplnit.

Pan se na me laskave podival a propukl v huronsky smich. Prinesl pastu, vytlacil na kartacek a pry at pozdravuji Dianu. Ulevilo se mi, ze se jedna o jednoho ze svatebcanu a hned sla s kartackem Diane pozdrav vyridt. Diana se zrovna soukala do cervenych svatebnich satu a rekla: aha, diky, to byl nas katlolicky farar, ktery nas bude oddavat...

Nevedela jsem, zda si ze me dela legraci: ale mel v pokoji zenskou... , oponuji. Na to Diana bez vetsich emoci odpovedela, ze uz dva roky jako farar nefunguje, ale dnes bude vyjimecne oddavat spolu s evangleickym fararem v evangelickem kostele.

A tak jsem se seznamila s Lukasem a jeho pritelkyni, kazdopadne nejlepsimi svatebcany, kteri mi pomohli celou akci ustat bez uhony a vyborne se bavit.

Po Lukasove skvelem a vtipnem kazani v kostele se konala recepce ve venkovni restauraci, kde se podaval horky syr raclette a polevka a spousta vina. Svitilo slunicko a ozarovalo zasnezene tritisicove hory. Mezi pozvanymi byli vzneseni lide z nekterych evropskych aristokratickych rodu, stejne jako chudi maliri z Neapole, pravnicka z Nigerie, matka z Madarska, ruska vedkyne a nejruznejsi skvadra lidi ze vsech moznych koutu sveta.

Po odpoledni prestavce se pak podavala gala vecere v nadhernem sale osvicenem svickami. Zasedaci poradek byl ale trosku nestastny, protoze jsem se sice ocitla u stolu novomanzelu, ale sedela vedle nudneho patrona vypravejiciho o svem studiu na Sorbonne a akciich a z druhe strany vedle asi stolete hluche babicky zenicha.

Druhy den jsem podnikla jeste dlouhatanskou prochazku ve snehu s fararem a jeho pritelkyni a pak jsme spolecne nasedli do vlaku a pokracovali zpet do Curychu.

Venku je jaro, sviti slunce a ja se zacinam tesit domu. Tenhle zpusob zivota by totiz moje telo asi dele nezvladlo...

linkuj.cz vybrali.sme.sk