a příběh lásky

Na Bílou sobotu se v jedenáct hodin dopoledne na Korfu vyhazují z oken keramické nádoby naplněné vodou. Snad proto, aby s nimi člověk vyhodil své staré prohřešky a začal nový život, snad proto, aby se lomozem zahnali zlí duchové, kdoví. Každopádně se tato tradice udržuje pouze na Korfu. I letos bylo několik zraněných, kteří nevěřili a neuposlechli a neschovali se při zdech starých benátských domů.

My jsme se letos rozhodli obnovit doma naši starou tradici ranních „večírků“ a pozvali jsme k nám několik přátel, aby si přišli vyhodit to, čeho se chtějí zbavit. /Tchýně neplatí./

Adonis začal nakupovat a vařit už dva dny předem. Sedm litrů vína, padesát piv značky Zubr, kyselé ančovičky, pečenáče, lasagne, pečená krůtí prsa, několik druhů salátů, kyperský pečený sýr chalumi, quiche lorrain, ryba pečená, smažená, ryba v zeleninovém loži, hovězí maso v tuňákové omáčce a další pochutiny.

V půl jedenácté dopoledne už se stova dalo projít městem a ve tři čtvrtě se u nás sešlo asi dvacet pozvaných i nepozvaných známých. V jedenáct udeřily zvony na věži kostela sv. Spyridona a z oken začaly padat džbány a nádoby různých tvarů a velikostí. Prááááásk a buuuum!

Děti se radovaly. Dospělí pili a jedli, až už nemohli dál a opodál postával Jan s Natálií. Jan, náš irsko-polský kamarád truhlář, který se dal dohromady s Ruskou ze Saratova na Volge.

Natálie přišla před několika týdny o práci a nastěhovala se k Janovi domů. Ten, jako zázrakem, najednou sehnal práci a začal pilně vydělávat. Natálie oprášila jeho zanedbanou domácnost, začala mu vyvařovat a Jan má opět radost ze života a celý září.

Po několika měsících, co jsou spolu, dokáží vykomunikovat ty nejběžnější věci a zdá se, že spolu našli opravdové štěstí.

Natálie k nám přináší své dokonalé pirohy se zelím a Jan si dolévá devátou skleničku vína. Jeden k druhému se tulí a smějí se kdoví čemu.

Na chvilku se s nimi dávám do řeči, vlastně s každým zvlášť, dohromady to ani nejde. Natálie mi vypráví, že Jana miluje a on ji. Ale jí končí po třech letech povolení k pobytu, které teď několik let nemůže dostat. Nejlepším řešením by bylo, kdyby se vzali, ale ani jeden z nich ještě není rozveden.

Janovi skápla slza do vína a Natálie se hlasitě vysmrkala a otřela si zvlhlé oči.

Celá společnost se dobře bavila a nikdo si nevšiml, že tady, v koutku naší kuchyně, se právě odehrává ten nejdojemnější příběh velké lásky. Žádná krása, mladí, peníze a drahá auta. Prostě jen dva úplně obyčejní lidé za zenitem, kteří se mají rádi, ale nemohou být spolu.

Kolem kostela právě prošla dechová kapela hlasitě vyhrávající melodii k prvnímu vzříšení Ježíše Krista.

Jan s Natálií se loučí a já je pozoruji z okna, jak si ruku v ruce jdou zapálit svíčku ke svatému Spyridonovi. Kéž by jim pomohl....

linkuj.cz vybrali.sme.sk