s korfskou policií
Nedávno za mnou přišla jedna kamarádka, která tu tráví každé léto se svým manželem na lodi, že tuhle zaparkovala na hodinku ve městě auto a dostala pokutu. Měla štěstí, pokuta činila jen něco pod 15 eur, normálně stojí kolem 67...

Všichni Řekové jí radili, ať ji zmačká a vyhodí, že s cizí značkou ji kvůli patnácti eurům stejně nikdo nahánět nebude, ale to kamarádka prostě nechtěla.

Slíbila jsem jí, že s ní zajdu pokutu zaplatit.

Přišly jsme na místo, které bylo na pokutě uvedené. Tam se na nás zvědavě podíval policajt a pod fousy zabručel, že pokuta se platí jinde a tak jsme tedy obcházely město dál, až jsme našly správné místo.

Za stolem seděl mladý hezký úředník. Bez zájmu vzal růžový lísteček do ruky a jal se vypisovat nějaký složitý formulář. Já jsem mu při tom povídala, jak k pokutě došlo: že kamarádka nevěděla, že je to placené parkoviště, protože tam nikdo nebyl, kdo by peníze vybíral...

Úředník jen pokyvoval hlavou a dál vypisoval formulář a jen tak pro sebe si mumlal:“Hmmmm, to je škoda, škoda...“ Jak jsem uslyšela slovo škoda, dodala jsem si odvahy a řekla mu:“To je opravdu škoda, že ta paní musí platit. Nedala by se ta pokuta zrušit?“ Mladík přestal psát, podíval se na mě a promluvil jako kniha:“Aha, vy byste to chtěla zrušit??Můžete si podat odvolání a to by vám mohlo vyjít....ale musíte jít do Falirki za panem Vasilakem. Takže pokutu nechcete zaplatit?“ Zavrtěla jsem hlavou, poděkovala a se Stáňou jsme se vydaly další dva kilometry do Faliraki.

V krásné budově u moře mezi kostelíkem a kavárnou sedí za okýnkem nabubřelá tlustá žena s nepříjemným výrazem. Když se ptám na pana Vasilakise, říká, že ještě nedorazil. /Je půl jedenácté dopoledne../ Vysvětluji jí, proč jsme přišly a ona hned celkem ochotně vysvětluje, že tohle vůbec nedělá pan Vasilakis, ale ona sama! Hned se na ni tvářím přijemně a vysvětluji jí celou situaci. Paní se trochu zamračí a pak řekne, že není možné, že tam nikdo peníze nevybíral a že budeme muset tedy podat odvolání, kývám, že ano, pak říká, že musíme vyplnit stráááášně dlouhý formulář, přikyvuji, že ano, potom hledá formulář a při tom potichu nadává, že jim nejde kopírka a nakonec zvedne telefon a zavolá někomu v budově. Vysvětluje mu, že nějaká cizinka dostala pokutu, protože nerozuměla nápsiům v řečtině a pak zase říká nám, že odvolání by trvalo dva měsíce a stejně by ho nemuseli uznat, tak že to uděláme jednodušeji:

Máme zajít na městské parkoviště, asi 2km odtud, tam v budce požádat, aby nám zavolali pana Botise, tomu říct, že nás posílá pan Kyriakis a poprosit pana Botise, ať pokutu zruší. Přátelsky jsme se rozloučily a vydaly se s kamarádkou na další pouť městem.

V budce na parkovišti jsme jednaly přesně podle instrukcí. Když přišel pan Botis, přísně se na nás podíval, pokýval hlavou, vystavil nám dva parkovací lístečky na euro sedmdesát, které jsme zaplatily, ty připevnil na pokutu a řekl, že je to vyřízeno a můžeme jít.

Venku bylo asi třicet stupňů. Kamarádka i já jsme úplně zpocené došly další dva kilometry do centra města, kde jsme si daly pivo a dumaly nad tím, jestli mělo smysl podnikat celou tuhle akci kvůli třinácti eurům. Stáňa tvrdila, že sama by se na to dávno vykašlala, jenže já tvrdím, že tohle není otázka peněz, ale prestiže....

linkuj.cz vybrali.sme.sk