/co teprve po 11 letech objevuji.../
Ofélie s Janýskem září spokojeností, protože se jim vrátil jejich Kuba z loňska, který je hlídá. Neustále vyžadují jeho pozornost a tak Kuba jen pobíhá od jednoho k druhému, tam hraje šachy, tady zase s Ofélií s staví domeček pro trpaslíky.

Kromě toho ale Kuba taky nádherně maluje a tak se rozhodl, že se své obrázky pokusí prodat. Místo, na kterém bydlíme, je hojně navštěvováno turisty a tak stačilo jen si sednout s tužkou a papírem na zápraží, vyvěsit originály i kopie obrázků a prodej mohl začít.

První se začali zvědavě scházet sousedi z okolních obchůdků. Nevěřícně pokyvovali hlavami a sami si nakoupili několik kopií v rámečcích. Vytvořili tak frontu, která způsobila davové šílenství a tak si okolojdoucí turisté nemohli nechat ujít tu velkou atrakci, kterou sice nemohli přes zástup lidí vidět, ale o to více byli zvědaví.

Dívala jsem se na ten celý výjev z okna, zatímco Kuba nestačil obsluhovat zákazníky. Šla jsem mu dolů trošku pomoci a když zástup na chvilku odešel a malíř si otřel pot z čela, začali se zase trousit sousedi a na všecko se zvědavě vyptávali. Pro ně je každá novinka v jejich stereotypním světě prodávání suvenýrů událostí roku.

Já jsem si sedla na schody kostela a pozorovala dění okolo sebe. Zjistila jsem, že paní, která si koupila čtyři obrázky, není turistka, ale manželka prodavače z vedlejšího obchodu, která je zde denně...

Konečně jsem taky poznala celou rozvětvenou rodinu Albánců, která má vedle našeho domu obchod s kumkvatem. Vůbec jsem netušila, že jich je tolik. Několik pohledných mladých dívek se na Jakuba s poťouchlým výrazem chodilo dívat, pak se zase sbíhalo zpět ke kumkvatu a vesele švtořilo a hihňalo se.

Za chvíli už mu ale dívky zase nakukovaly přes rameno a uznale pohvizdovaly a špitaly si, že vypadá úplně stejně jako Alexandr Rybak, letošní vítěz soutěže Eurovize a idol mnoha osmnáctiletých dívek.

Mě jeden ze sousedů přinesl sklenku piva a druhý mi přinesl z vedlejšího baru kubánský nápoj mojito. Sěděli jsme na ulici a já se dozvídala, kolik mají naši sousedi dětí, že Spiros má kromě obchodu se sponkami taky potapečské centrum v Paleokastritse, že na konci ulice prodává bratr Janise, který má zas vyložené zboží na naší zdi.

Popíjela jsem mojito, konverzovala se sousedy, lákala kolemjdoucí turisty na Jakubovy obrázky a tak trošku, ale jen úplně maličko, začala chápat, že život prodejce na ulici zdaleka nemusí být tak nudný, jak se mi doposud zdálo při pohledu z oken ve třetím patře...

linkuj.cz vybrali.sme.sk