..tedy, pokud to někoho zajímá...
Janýsek se má podle všeho v Čechách výborně. Kdykoliv jsem mu volala, jen zahlásil ahoj, všechno dobrý, a zase zmizel a tak jsem pomalu volat přestala a jen sestra mi hlásila, že je všechno v pořádku. Janýsek opět projevil svůj šetřílkovský charakter, když se jeli s babičkou, tetou a bratrancem koupat do nějakého rybníka a když přijeli na místo, spatřili kouzačku, která vedla do vody. Děti zajásaly, ale moje sestra se zasmušila a řekla:“Mě se zdá ta klouzačka dost prudká a nebezpečná.“ Na to Janýsek opáčil:“A mě se zase zdá, že je ta kouzačka zadarmo...“ A utíkal se sklouznout.

V horách, kde byli na táboře, se z něj stal největší sběrač borůvek, karetní hráč a okamžitě se skamarádil s dalšími kluky v podobném věku, takže ani neměl pocit, že by mezi české děti nepatřil.

Ofélie si mezitím užívá plné a ničím nerušené pozornosti Matěje, našeho hudebního chůváka, který se jí věnuje od rána do večera a Ofélie ho miluje, poslouchá, hraje si s ním, ale zároveň ho svými ženskými zbraněmi využívá, jak to jen jde.

Za léto se nějak rozněžnila a začala pusinkovat všechny lidi okolo sebe, které si oblíbila. V návalech něhy se najednou na někoho vrhne a začne ho líbat na ruku nebo na nohu.

Tuhle jsme se byli koupat na jedné pláži a Ofélie měla nasazené plavecké brýle, které byly úplně zamlžené. Na břehu si je však nesundala, a tak v domění, že před ní stojí náš kamarád Dan, se vrhla na úplně cizího muže a začala ho zezadu líbat na plavky. Muž se trošku vyděšeně podíval a snažil se ji odehnat, ale Ofélie pořád v domnění, že se jedná o kamaráda, se ho držela jako klíště a dál ho vášnivě pusinkovala. My jsme stáli opodál a sledovali Oféliino snažení a následný úprk mladého Angličana se zlzami smíchu v očích. Ofélie, když zjistila, že se spletla, se dala do usedavého pláče a prosila nás, ať už o této trapné záležitosti nemluvíme.

Mezitím se Matěj odvážil vytáhnout své umění na čerstvý vzduch a chodí hrát po večerech na housle do parku. Sice se ze začátku trochu obával, že lidem nutí hudbu a že se to třeba ne každému může líbit, ale rychle se přesvědčil, že tomu tak není. Korzující lidé, znaveni vedrem a nákupy otřesných čínských kýčů se u něj zastavují a tiše, s obdivem poslouchají nádherný zvuk houslí podmalovaný tou nezaměnitelnou letní podvečerní korfskou atmosférou.

Cítím potěšení, že se ani on ani jeho mladší bratr, který maluje, ve světě neztratí. Dokáží si vlastníma rukama vydělat peníze a ještě udělat radost mnoha lidem.

Přemýšlím o tom, že chci, aby moje děti moc rychle nevyrostly, protože pak už je tu nebudu potřebovat. Ale čas tak rychle utíká. Dnes poprvé sprchlo, což je vždycky náznak počátku končícího léta...




Hrající Matěj a tančící Ofélie

linkuj.cz vybrali.sme.sk