v moři

V sobotu se u větrného mlýna sešlo snad třicet lidí. Zahajovala se totiž zimní plavecká sezona a tak se chtěli zúčastnit všichni, kteří sdílejí tuto vášeň.

Šestaosmdesátiletá stařenka Litsa už se v jedenáct dopoledne vyhřívala ve svých bikinách na sluníčku a dokuřovala svoji snad osmou cigaretu. Když jsme s dětmi dorazili na kole, pozdravila jsem ji optáním se, jaká je dnes voda. To už je takový plavecký pozdrav. Pokývala hlavou, že prima, že už dneska byla dvakrát ve vodě a já jsem se zadívala na lesklou hladinu moře, která dnes ale byla pokrytá vrstvou špinavé pěny smíchané s jakýmsi naplaveným harabudrím.

Po chvilce se začali trousit ostatní. Mezi zimní plavce letos patří převážně muži. Pamatuji si, že před několika lety byl ten poměr opačný a přemýšlím, co se stalo. Že by ženy plavkyně zemřely? Nebo jim muži začali závidět a teď jsou ženy doma a vaří, aby se mohli koupat v moři jejich manželé? Kdoví.

Věk zimních plavců se pohybuje zhruba od 55 let do 100. I když Litsa je zde letos možná nejstarší. Prošedivělí, plešatí, pupkatí, ale i štíhlí pánové se hromadně svlékají do plavek a skáčou do vody jeden po druhém. Já si vybírám místo, kde je trochu čistější moře a pozoruji sluncem ozářenou benátskou pevnost, na kterou vždy, když pohlédnu, zatají se mi dech nad její krásou.

Moře je ještě celkem teplé. Odhaduji tak na 19 stupňů. Pomalu plavu směrem ke skupině mužů, kteří na mě vesele mávají a křičí „kalo baňo kai tou chronu“, což by se snad dalo přeložit jako „ať se vám hezky koupe a ať se tu sejdeme i příští rok“ a já, jako už tolikrát přdtím, cítím, jak tahle koupel je očistná nejen pro mé tělo, ale taky pro moji duši. Všechno napětí je pryč. Pozoruji jen šedomodrou oblohu a zasněžené hory na protější pevnině. Racky kroužící nad našimi hlavami a rybářské bárky, které čas od času proplují okolo nás.

Než stačím vylézt z vody, někteří plavci už na zídce větrného mlýnu roztáhli přinesený piknik. Každý něco. Jsou tu bílé fazole v tomatové omáčce, sýrové koláčky, sýr feta, pečené kuře, kukuřičné placky, koblížky, tučné přeslazené zákusky, vařená šunka a bochníky domácího chleba. Téměř každý z mužů má u sebe lahev tsipoura-pálenky z vinných výlisků, která je tu tak oblíbená. Přicházejí ke každému zvlášť a nalévají „tu svoji“. Vyndávám z baťůžku svoji lahev domácí moravské slivovice a nabízím zase všem ostatním. Někteří nečekají takovou sílu a vyprsknou, jiní si zase přicházejí pro přídavek a pobízejí mě i děti, ať si dáme něco dobrého k jídlu.

Všichni se vesele baví a povídají si. Probírají se vnoučata, manželky, snachy, nemoce, doktoři, drby z tisku, ostrovní drby, kvalita tsipoura a recepty na různá jídla.

Litsa se jde znovu vykoupat. Dnes už počtvrté.


Znova a znova žasnu, jak se Řekové umějí radovat a slavit cokoliv.

linkuj.cz vybrali.sme.sk