...říkává se, ač jsem tomu moc nevěřila...

Už delší dobu si všímám, že Janýsek začíná mít jakési období vzdoru a zároveň samostatnosti. Z ničeho nic si usmyslel, že chce chodit sám na hodiny klavíru. Měla jsem trošku obavy, neboť jsou to hodiny večerní a venku je tma, a také proto, že na Korfu je nebezpečno hlavně na silnicích. Auta nezastavují na přechodech jako u nás, ani když vidí malé dítě. K tomu všemu zde matky doprovázejí své děti do školy, na hřiště i na kroužky s klidem až do 12 let (v některých případech do 15, do 30, někdy do smrti). A Janýskovi je trpve devět. Nedá se nic dělat, volá po samostatnosti. V duchu jsem se pomodlila, vybavila ho mobilním telefonem, povzdychla si, že už je velký, a vyslala na cestu.

O to víc mě překvapilo, když jsem najednou objevila zničený dětský počítač Ofélie. Byla přetržená šňůra u myši, což by tak malé dítě, jako je ona, neumělo udělat. Janýsek viděl, že jsem na něco přišla, a tak se tvářil jako nic a za prozpěvování lalala rychle zmizel ve svém pokoji. Zkoumala jsem šňůru trošku blíže a všimla si, že není přetržená (to by moje dítě muselo být Herkules), ale přestřižená. Šla jsem za Janýskem do pokoje a uhodila jsem na něj, jak se tohle mohlo stát. Podíval se na mě vyplašenýma očima a řekl:“Když já jsem to udělal omylem nůžkama...“ Strašně jsem se rozzlobila a snažila se zjistit, co ho k tomu vedlo?? To už mu kanuly slzy z očí, zajíkal se a koktal:“Já nevím, mě se prostě něco porouchalo v hlavě. Maminko, to satan, ten mi to našeptal!“ Přemáhala jsem smích, ale musela jsem ho potrestat. Nad tím satanem jsem ale ještě dlouho uvažovala.

Satan si u nás zřejmě nedal pokoj, protože následující den přišel Janýsek ze školy a hlásil mi, že jejich učitel dějepisu, který kouří o přestávkách a je neustále „opilej“, mu dal za trest opsat třikrát nějaký text, protože se při vyučování zamyslel a nevěděl, kde čtou. Je pravda, že mi ho bylo trošku líto, protože kdyby to měl opravdu napsat třikrát, strávil by u toho celý den. Pokrčila jsem rameny a řekla, že má dávat pozor, na což se Janýsek teatrálně rozbrečel a řekl, že tohle je mnohem nespravedlivější, než když mi u Olympic airlines nevrátili peníze za zrušené letenky. (Jak ty děti VŚECKO poslouchají!!!!) Poradila jsem mu, ať napíše zatím jednu stránku a ten zbytek že napíše kdyžtak v těch dalších dnech, a že panu učiteli napíšu vzkaz, že to do konce týdne dodělá.

Asi za dvě hodiny za mnou přišel. V sešitě byla nečitelným písmem načmáraná ta stránka, kterou měl opsat a pod tím bylo úhledným, byť zřetelně dětským, písmem napsáno: Pane učiteli, Jannis nemá čas sedět ve dne v noci u opisování, tak ten zbytek přinese jindy. Matka Janise.

Vykulila jsem oči a tiše zadoufala, že se u nás satan nebude zdržovat moc dlouho....

linkuj.cz vybrali.sme.sk