a vypečeném dárku

Nemá cenu se pouštět do dlouhých debat o xenofobii, protože každý národ je vlastně více či méně xenofobní a záleží jen a jen na každém z nás. Npříklad můj švagr z Madagaskaru, který žije už třicet let v Čechách, by mohl napsat o české xenofobii knihu.
Já jsem jen potřebovala uvolnit napětí z nepříjemné situace, což se mi podařilo, a tím ta záležitost pro mě skončila. Ještě že existuje čistý papír a tužka/klávesnice.

Dnes mám ale moc příjemnou historku z Korfu, o kterou bych se chtěla podělit. Moje malá Ofélie má dnes páté narozeniny a já jsem přemýšlela, jaký jí dám dárek. Jako matka odmítající hračky typu Barbie a jakékoliv elektronické vymoženosti, nemám zas tak moc na výběr.

Včera jsem objevila v jednom zapadlém zaprášeném papírnictví hru, která se jmenovala Sofó tiléfono, neboli chytrý telefon. Měla to být taková škola hrou pro děti od 5 do 8 let, kdy se dítě učí písmenka a číslice nenásilnou formou se starým telefonním ciferníkem (vůbec mi nedošlo, že moje děti v životě telefonní ciferník neviděly).

Koupila jsem tedy hru u moc sympatické paní prodavačky a dnes ráno nedočkavé Ofélii s radostí předala. Hru jsme slavnostně otevřely a zkoumaly, jak se asi hraje. Přečetla jsem celkem jednoduchý návod, ale nechápala. Přečetla jsem návod Janýskovi, taktéž nechápal. Potom se mi podařilo přemluvit Adonise, aby si návod přečetl, ale zavrtěl hlavou, že netuší, jak se taková hra hraje. Nechtěla jsem to úplně vzdát, šla jsem proto ještě za místním pravoslavným popem, jedním inženýrem, číšníkem v kavárně a známým zlatníkem. Všichni se tvářili nechápavě.

I vzala jsem hru zpět do obchodu a vyprávěla sympatické prodavačce o svých potížích. Ptala jsem se jí, jestli člověk musí být Einstein, aby porozuměl pravidlům hry, či tomu nikdo z nás nerozumí, neboť nejsme ve věku 5-8 let?? A Ofélie si to sama ještě nepřečte.

Ujistila mě, že na to bez pochyby přijdeme. Četla a koumala, koumala a četla. Pak zavolala svého devadesátiletého otce na pomoc, ten četl a koumal, přišla i její sestra, ale nikdo nechápal. Pak ta milá paní přece jen asi po půl hodině přišla na princip hry, který opravdu fungoval u slov a obrázků, ale ne u čísel.

A víte, co se stalo?? Ta paní mi řekla, ať si vyberu jinou hru, že tuhle pošle zpět výrobci, nebo že mi dá lísteček s cenou, abych si tam mohla kdykoliv přijít něco jiného koupit.

A tak volám třikrát bravo a mám radost. Nejen proto, že moje miminko už má pět let, ale že se za těch pět let přece jen něco posunulo a v obchodech se dá sem tam narazit na rozumné lidi. A taky proto, že mě neposlala zpět do vlasti, když nerozumím řeckým hrám.

linkuj.cz vybrali.sme.sk