aneb lhát se nemá


Nedávno zavolal Adonisovi jeho kamarád Nikos ze severozápadu ostrova:“Kamaráde, potřeboval bych službičku. Dnes večer ti na baru vedle vašeho domu nechám občanku a ty mi zítra zajdeš na ústředí pravoslavné církve pro potvrzení o rozvodu, jo? Rád bych se znovu oženil, ale potřebuju ten papír a nemám čas jezdit dopoledne do města...“

Adonis mu řekl, ať mu tam nechá taky vzor, jak se podepisuje, a že mu tam pro to skočí. Druhý den se vydal na cestu a chystal se předstírat, že se jmenuje Nikos a je mu o deset let míň. Zaklepal na vyřezávané dveře a vzal za zlatou kliku. „Dobrý den, já jsem Nikos Kapnistis, jdu si pro papír k rozvodu...“ Pravoslavný pop s vysokou černou čapkou na hlavě se na něj zkoumavě zadíval a pak říká udiveně:“Niko? Jsi to ty? Syn Spyridona Kapnistise?? Vůbec bych tě, hochu nepoznal. Pamatuješ si na mě?“ Adonisovi trošku zatrnulo, ale zavrtěl hlavou, jako že si nepamatuje. „Když jsi byl malý chlapec, bydlel jsem nějakou dobu u vás. Jak se má tatínek??“ Adonis Nikova otce v životě neviděl, ale horlivě kývá hlavou, že se otci daří skvěle. „Kolikpak má táta už roků? A jezdí ještě na traktoru?“ Vyptává se pop dál. „Devadesát...na traktor už je moc starý,“ říká Adonis bez uzardění. (Ve skutečnosti je tatínkovi Nika 80). „A co maminka?“ ptá se zase pop. „Maminka mi umřela už dávno,“ odpovídá Adonis a dělá, že pláče a doufá, že tím popovy otázky jednou provždy zastaví. Pop se ale nenechá odradit:“Chuděrka malá. A kdy? A co jí bylo? A Jak se má tvůj bratr? Jak on se to vlastně jmenuje?“ Adonis se dostává stále víc do úzkých, ale teď už nemůže přiznat, že celou dobu lže. „Bratr Jorgos (ve skutečnosti Pavlos) se má dobře. Je ženatý, má dvě děti...,“ bájí Adonis dál. „Tak ty ses, hochu, rozvedl. A chceš se znova oženit. To je hezké. Tak já ti to tady vypíšu.“ Kněz slabikuje nečitelným písmem napsané jméno Nikovy bývalé manželky. „Hellen? Jak se to jmenovala ta tvoje žena? Nemůžu to přečíst...“ Adonis netuší, vytrhává knězi papír z ruky a říká:“Ukaž faráři, co to tam zas někdo napsal za nesmysl. No jasně, Hellen Mc Nellen..,“ čte bryskně. „Angličanka. Utekla mi...“

Pop má chuť si dál povídat o starých časech, ale Adonis je jak na trní. „A co u vás ve vesnici? Dávno jsem tam nebyl. Kdo tam je teď farářem??“ Adonis se zamračí:“Kdo má dneska čas chodit do kostela, já mám práce nad hlavu, takové věci mě nezajímají, kdo je kde farářem...,“ nervozně přešlapuje na místě a jen doufá, že dovnitř nevejde někdo známý a nepozdraví ho nazdar doktore... „Musím jít, špatně jsem zaparkoval auto, nerad bych dostal pokutu,“ vysvětluje Adonis popovi, zatímco ten mu dává na dokument razítko a nechává podepsat. Pop se s ním vřele loučí, klade mu na srdce, ať nezapomene pozdravovat tatínka a Adonis utíká ven, rozhlíží se, jestli se pop nedívá z okna a nevidí, jak nasedá na svoji motorku, a uhání do víru maloměsta.

linkuj.cz vybrali.sme.sk