(na Korfu jsem nezanevřela, jen sem tam poukazuji na některé nešvary...)


Korfu má mnoho úžasných stránek. Nedávno například „moje“ filharmonická kapela, ve které jsem členem, pořádala benefiční koncert „Noc v opeře“ ve Staré benátské pevnosti. Bohužel jsem se nemohla zúčastnit hraní, neboť v létě nemám čas chodit na zkoušky (a hlavně mi non stop zvoní telefon), ale měla jsem možnost vzít děti a jít na koncert jako návštěvník.

V pevnosti, hned před kostelem svatého Jiří, bylo postaveno velké pódium a před ním byly srovnány do úhledných řad plastikové židle. Kolem deváté večer se začalo stmívat, když se rozezněly první tóny příčných fléten a klarinetů. Na obloze svítily hvězdy a celou pevnost ozařoval obrovský kulatý měsíc. Hradby pevnosti byly nádherně nasvíceny a celou atmosféru dokresloval sytý hlas úžasné operní pěvkyně.

Ten pocit, sedět venku za teplého letního večera při nádherné hudbě, je prostě nepopsatelný.

Zanedlouho po této události začalo září. Takové, jaké má být. Hned na jeho začátku se spustil pravý korfský liják a zdálo se, že jsme se najednou ocitli uprostřed ledna. Turisté začali trochu panikařit, hromadně si půjčovat auta (není mi úplně jasné k čemu. Když na Korfu prší, není vidět na krok) a volat každou chvilku, jestli nevím, jaká má být předpověď počasí na další dny.

Jenže pro nás, kteří jsme tu delší dobu, taková změna počasí přináší velkou úlevu. Končí nesnesitelná vedra a začíná příjemné podzimní období, které je tady na Korfu jedno z nejkrásnějších. Ubývá turistů, přestávají být přeplněné hotely, zácpy na silnicích a davy před kostelem sv. Spyridona, potažmo před naším domem, takže se dá krásně projít až k hlavním dveřím.

Po dvou deštivých dnech opět vylezlo sluníčko. Sem tam zafoukal studený větřík, moře se trošku ochladilo, ale celý ostrov začal zase nabírat svoje původní kontury, které v letním oparu nejsou zřetelné.

Mě se vrátil Janýsek z Čech. Teprve teď jsem si uvědomila, jak moc mi chyběl. S ním přijela i moje maminka, která udělala totální deratizaci a dezinfekci našeho bytu, takže se zde cítíme zase krásně. Večer sedíme při skleničce vína a povídáme si, když už děti spí. S příjezdem rodičů vždycky získávám takový vnitřní klid a pohodu.

Zítra začíná škola a dorazí můj tatínek. Sezóna se pomalu, pomaloučku chýlí ke konci. Trochu mě děsí, jakou rychlostí uběhlo další léto.

Těším se na další týdny. Těším se na návštěvu Prahy. Potřebuji se setkat s některými přáteli, posedět v českých hospůdkách, zajít za kulturou. A pak.... pak se zase budu těšit sem, na náš krásný ostrov. Protože i od ráje na zemi potřebuje člověk sem tam alespoň malý odstup...

linkuj.cz vybrali.sme.sk