lidské nespokojenosti


Odposlechnuto před třemi lety před Janýskovou školou. Babička Janýskova spolužáka se baví s mně neznámým tatínkem: „To je hrůza, řeknu vám, ta škola. Děti začínají v 8.30 a končí ve 12.20. Co se tam tak můžou naučit?“ Tatínek rozpačitě přikyvuje a říká: „Je to špatné, my našeho kluka už v první třídě dáváme na angličtinu, bez jazyka je dneska člověk ztracený a tady začínají až ve třetí třídě.“ „Tak, tak,“ pokyvuje hlavou babička. „My toho našeho posíláme na doučování angličtiny i řečtiny. Tahle škola, to je samý cizinec, nakonec se naučí albánsky místo řečtiny...“ Dívá se směrem ke mně a hlavou jakoby vyžadovala můj souhlas. Krčím rameny a říkám, že jsem taky cizinka, takže zrovna mně škola, kde je hodně cizinců, vůbec nevadí.

Odposlechnuto včera před Oféliinou školkou. Jedna maminka říká druhé: „Slyšelas to, že příští rok budou mít všechny školy vyučování až do 14.00 hodin?“ Druhá, v teplákové soupravě, odhazuje cigaretu na zem a zašlapává: „Jo, to jsem slyšela, už teď to mají nějaké pilotní školy na zkoušku. Chudáci děti, sedět takových hodin ve škole a pak ještě chodit odpoledne na doučování!“ První maminka: „A prý budou mít už i angličtinu od první třídy. Hrůza. Jak to ty děti budou zvládat, když se hned od počátku budou učit dva jazyky a dvě písma?“ Žena v teplákovce: „Nehoráznost. Na ten náš stát se tady nedá spolehnout...“

A já se těším, že třeba konečně ve škole začnou něco dělat, když budou mít více času. Že třeba (možná jsem naivní) nebudou potřebovat to odpolední doučování. Jenže dokud rodiče budou brát doučování jako nezbytnou součást vzdělání, nemá státní vzdělání velkou šanci.

Právě třeba s tou angličtinou je to kříž. V současné době se ve školách opravdu učí od třetí třídy, ale nemálo rodičů posílá své děti na soukromé hodiny už od pvní třídy, další je pak začnou posílat hned, jak ve škole angličtina začne. Jenže nebohá učitelka, na kterou se svádí, že nic nenaučí, se nachází ve velmi složité situaci. Když začne učit ABCD a máma a táta, půlka třídy se nudí, protože tohle přece dávno zná. Když se ovšem začne přizpůsobovat pokročilejším spolužákům, začátečníci nemají šanci se chytit. Takhle je pak každé dítě na jiné úrovni a učitelce nezbývá, než rozdat papíry na kreslení a jít si na chodbu zakouřit...

Možná nebude tak dlouho trvat, než se poměry v Řecku změní, ale změnit myšlení lidí, to bude možná trvat ještě několik dalších generací.

linkuj.cz vybrali.sme.sk