aneb když se hobby stane vášní
Adonis si svoji pec doslova zamiloval. Když upekl svůj první chléb, všichni jsme předstírali, jak nám chutná, ale ve skutečnosti jsme z té hutné bílé a lehce nedopečené hmoty byli trošku, řekněme, rozpačití.

Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi dávno ve Švýcarsku pracovala v kuchyni, kde šéfkuchař Erwin pekl chleba třikrát do týdne a snažil se mě to, celkem bez úspěchu, naučit. Ale přesto jsem si zamamatovala, že je třeba těsto překládat, aby bylo vzdušné. Touto radou jsem přispěla Adonisovi, který se hned pustil do díla. Od té doby, kdy už ví, jak těsto nechat vykynout, jak je překládat a jak vytopit pec, aby to nebylo ani málo ani moc, se těší z každého nového pečení.

Já zase takovou radost nemám, protože pečení zahrnuje mimořádný nepořádek, mouku skoro všude, takže jsem téměř rezignovala na uklízení kuchyně.

Adonis si svoji pec smýčí, opatruje, okukuje, pořád na ní něco dodělává a tuhle, když ji čistil zevnitř, přišel do kuchyně a měl uhlově černé vlasy. Pohladila jsem ho po hlavě a měla úplně černou ruku. Adonis se zaradoval, že čištěním pece omládnul, neboť jeho vlasy už dávno nejsou černé, jako bývaly. (Když mám dobrou náladu, říkám mu, že nešediví, ale že jeho vlasy mají úžasný nádech pepře a soli).

Do naší pekárny jsme tedy přestali chodit, není proč. Poslední měsíc máme totiž doma vždy čerstvý domácí chléb. Bylo mi dvou mladých prodavaček trošku líto, protože mi vždycky s chlevem dávaly i malé koblížky pro děti, a tak jsem jim šla říct, že můj manžel peče chleba a tak k nim nebudeme chodit, dokud ho to nepřejde. „Dávám mu tak dva tři měsíce,“ povídám jim. „Jen abyste si nemyslely, že jsme začali chodit jinam.“ S pochopením se na mě usmály a poslaly dětem dva koblížky.

Já, ať přemýšlím jak přemýšlím, stejně nemůžu přijít na to, v čem je tak naše pec tak výhodná. Ano, čerstvý domácí chleba je prima, pokud se povede. Je to ale hrúza práce (Adonisovy a pak mojí, když po něm uklízím), levnější to není (i když Adonis tvrdí, že ano, ale zatím nás každý chléb, když spočítám náklady na pec, přijde na cca 50 eur), až bude pec „splacená“ a budou se počítat jen náklady na chléb, vyjde jeden bochník možná o 25 centů levnějí, což nevím, zda se při té práci opravdu vyplatí.

A tak si říkám, že i kdyby to mělo být jen proto, aby měl Adonis každý den úsměv na tváři, stojí to za to.

Přikládám tedy slíbené fotografie a utíkám zametat mouku na zemi...

linkuj.cz vybrali.sme.sk