Z vyprávění dvou řeckých přátel


Potkala jsem nedávno na ulici Achillea, tatínka jedné Oféliiny kamarádky. Chvilku jsme se bavili na téma čistota (bylo to v době, kdy stávkovali popeláři) a Achilles mi při té příležitosti vyprávěl jednu snad dvacet let starou příhodu, která se mu stala při cestě vlakem z Německa do Řecka:

Po dlouhé cestě, při níž s ostatními cestujícími (samými Němci) poctivě odhazovali odpadky do miniaturního koše v kupé, konečně přejeli řeckou hranici. Zanedlouho poté vešla řecká uklízečka. Achilles ji, rád, že je po letech zět ve vlasti, hlasitě řecky pozdravil. Uklízečka vzala koš, otevřela okno, vysypala odpadky ven a místo odpovědi na pozdrav se na Achillea zlostně podívala a utrousila: „U těch cizinců to ještě chápu. Ale vy, jako Řek, snad víte, kam se dávají odpadky, ne?“
--------------------------------------------------------------------

Náš další řecký kamarád Anastasis, který momentálně bydlí ve Švýcarsku, nám zase tuhle vyprávěl příhodu, jak jel vlakem z Curychu do Ženevy. Před cílovou stanicí se ve vlaku ozvalo hlášení ve francouzštině: „Prosím pozor, vlak bude mít ve stanici hlavní nádraží Ženeva zpoždění jednu minutu. Opakuji, vlak..... Všem cestujícím se omlouváme a děkujeme za pochopení.“ Anastasis nevěřil vlastním uším, myslel si, že špatně rozuměl. Až když se ozvalo stejné hlášení ještě v němčině, italštině a angličtině, pochopil, že rozuměl naprosto správně.... Vzal svůj mobilní telefon a napsal zprávu své přítelkyni Brazilce, která na něj měla čekat, že bude mít minutu zpoždění, tak ať nevyjíždí tak brzy z domova. A pak jen tiše, s úsměvem na rtech doufal, že si nebude myslet, že se dočista zbláznil.

linkuj.cz vybrali.sme.sk