vše je na dobré cestě

Ofélie nedávno přinesla ze školky lísteček, že rodiče mají poslat deset eur paní učitelce na jakési školní výdaje. Lísteček jsem si prohlédla, předala Adonisovi a zapomněla na něj.

Adonis na něj taky zapomněl. Uběhlo asi 14 dnů. Venku bylo deštivo a nevlídno. Každé poledne vyzvedávám Ofélii ze školky já, ale tentokrát volal Adonis, že bude v té době v okolí, tak že Ofélii vyzvedne on.

Za chvíli dorazili oba, promočení až na kost. „Tak jsem se taky stavoval u Janýska ve třídě,“ povídá mi Adonis. „Jo? A proč?“ divím se já. „No, jen jsem zaklepal, dal jeho učitelce deset eur a ptal se, jestli už je hodnej. Byla překvapená, milá a kývala hlavou, že ano, že je všecko v pořádku...“

Vykulila jsem oči: „A proč jsi dával dese eur Janýskově učitelce, vždyť jsme to měli dát do Oféliiné školky!“ Podivila jsem se upřímně.

„Aha....,“ zamyslel se Adonis. „Ale ona to neodmítla, docela přátelsky to vzala, poděkovala a Janýska pochválila...“

Začala jsem se smát: „Ještě aby ne, když jí strkáš deset eur jako příspěvek na školu jen tak...“

Adonis chvíli stál a uvažoval, že jí půjde druhý den říct, že se spletl, ať mu peníze vrátí. Tuto myšlenku jsem však rychle zavrhla.

Druhý den jsem potkala paní učitelku na ulici. Usmívala se na mě zdaleka, pokynula mi rukou a řekla, že se Janýsek snaží...

A tak nás to stálo sice deset eur navíc, ale za ten smír s učitelkou by se to dalo považovat za výhodnou invetsici. Škoda, že nás nenapadlo dobrovolně přispívat na školu už před třemi roky, kdy jsme začali bojovat kvůli poznámkovému notýsku....

linkuj.cz vybrali.sme.sk