aneb život profesionálního muzikanta...

Po delší době jsem včera zašla na zkoušku do filharmonického orechestru. Poslední dobou nemám na hudbu moc času. Začíná sezóna a to je vždycky poměrně hektické období. Ale přesto si uvědomuji, že pokud nebudu cvičit na saxofon, ztratím nátisk a můžu začít znova.

Malé děti seděly na židlích a horlivě foukaly do svých nástrojů, až jim nafouklé tvářičky hořely. Bylo mi divné, že je jich tam tak málo, a tak jsem se šla zeptat správce, zda je dnes opravdu zkouška? Spyros pravil, že ne, že až zítra a pak se na mě šibalsky usmál a zavolal mě do kabinetu. Zaslechla jsem jen něco o penězích a tak jsem s lehkým povzdychem přijala myšlenku, že na světě není nic zadarmo a chystala se přispět na cokoliv bude třeba. Spyros vytáhl velký sešit se jmény. U každého jména byla napsaná částka v eurech. Někde to bylo padesát eur, jinde čtyřicet...hm.. to se mi zrovna teď před nástupem do práce moc nehodí, ale co se dá dělat. Docela jsem si vydechla, když jsem u svého jména uviděla částku třináct eur. Tak to ještě jde, pomyslela jsem si.

Vytáhla jsem peněženku zároveň se Spyrosem. „Tak to máš za třináct,“ poznamenal Spyros a odpočítal mi přesnou částku. Nechápavě jsem se na něj podívala. „No hrála jsi přece o Velikonocích a chyběla jsi tady na těch dvou akcích, ne??“ „Jo-o,“ koktala jsem nesměle. „No tak vidíš, tohle je tvoje gáže za ty akce...“

Sevřela jsem peníze ve své nervozitou zpocené ruce a vydala se k domovu. Páni, tohle jsou moje první vydělané peníze za hraní!!! S pocitem druhačky, která dostala peníze za samé jedničky, jsem se rozběhla domů s poskakujícím nástrojem na zádech. Třináct eur mě sice zatím neuživí, ale zato zahřeje u srdce...

linkuj.cz vybrali.sme.sk