Ofélie


Domnívala jsem se, že jako ostřílenou matku ne právě nenáročného školáka už mě v této oblasti jen tak něco nepřekvapí. Ofélie byla do školy natěšená tak, že nemohla dospat a v půl šesté ráno mě budila, abych vyhodnotila, které šatečky jí sluší ze všech nejvíc. Byla jsem trošku rozmrzelá, vždyť škola měla začít až v děvět...



Po snídani jsme se tedy vypravili do školy. Janýsek zkušeně oznámil, že si tašku na knížky nebere, protože jestli vůbec nějaké dostanou, vezme si je do ruky. Po cestě si frajersky pískal a na ulici hlasitě zdravil spolužáky šourající se stejným směrem. Na školním dvoře už bylo plno rodičů s dětmi. Vepředu stál kněz a začalo pravidelné každoroční „Agiasmos“ neboli posvěcení školního roku. Pop zpíval a četl z bible, jeho pomocný zpěvák po levé ruce přizpěvoval, děti si štěbetaly mezi sebou a byly celé rozrušené, rodiče zase fotili a filmovali své ratolesti a učitelky se snažily celý chaos celkem neúspěšně zvládnout.



Pak nás přivítal pan ředitel a oznámil, že letos chybí mnoho knížek, protože nejsou peníze, a tak se škola bude snažit je nějak sehnat, vytisknout či okopírovat. Před očima se mi vybavila scénka z posledního dne školy, kdy studenti oslavovali příchod prázdnin pálením svých školních knížek. Tady se knížky nedědí, ale vyhazují a v září pak dostávají nové. Tedy dostávaly...

Janýsek pak následoval svoji novou paní učitelku s výrazem člověka, který právě prohrál sto tisíc v kasinu. (Mami, tahle učitelka je úplně nejhorší ze všech, pořád jenom řve a kouří...) a Ofélie se šla podívat do své malinkaté třídy. Očima však hledala svoje kamarádky ze školky, které však nikde nebyly k nalezení. Po tváři se jí rozlil výraz zoufalství.

Mezitím chlapeček Konstantinos, kterého dali do vedlejší třídy, se rozbrečel, že má všechny kamarády ve třídě Ofélie. Jeho maminka tak začala zběsile běhat a dožadovat se, aby se Konstantinos dostal do jiné třídy, což ale nebylo možné. Napadlo mě, že bychom mohli děti vyměnit a navrhla to mamince a řediteli. Oba souhlasili a tak se obě děti přestěhovaly ke své spokojenosti do jiné třídy. Ovšem Ofélie zjistila záhy, že její kamarádky nejsou ani tam, protože obě dvě odešly do jiné školy. Ale aspoň má mladou učitelku, která, doufejme, bude mít ještě na začátku své kariéry dobrá předsevzetí a pevné nervy, a také má o něco větší třídu. Asi 20m2
místo 13...

Ofélie přišla domů s baťůžkem s pár knihami, které byly k dospozici a hned si je doma otevřela a četla a při tom vykřikovala: „Jééé, to mě bude strašně bavit...“ a já jsem se na ni smutně dívala a říkala si, jak dlouho jí to nadšení asi vydrží.

Další den zase vstala v šest, připravila si všechno a jen čekala, až v osm bude moci s Janýskem odejít do školy. Na dvorku ale nevěděla, kam se zařadit při ranní modlitbě a tak ji paní učitelka, co pořád řve a kouří, seřvala, že má jít na své místo. A pak zjistila, že než se něco z knížek budou učit, bude to chvíli trvat, protože ve škole se musí vyřídit spousta nudných záležitostí, pokud se nebude hned od začátku stávkovat.

Pak si všimla, že na záchodě jsou díry místo mís i pro holky (ve školce měli stupačky jen kluci), a tak s ubývajícím nadšením se prodlužuje čas jejího vstávání. Dnes už to bylo v sedm a já sobecky doufám, že nadšední opadne, aby se vyrovnalo alespoň času vstávání v 7.30, tak, jak je třeba, aby děti přišly včas....

I když samozřejmě všem dětem, nejen těm svým, přeji co nejpříjemnější školní rok, ať už se učí v řecku, Česku, či kdekoliv jinde na světě.

linkuj.cz vybrali.sme.sk