mladík s trumpetou


Všimla jsem si ho při večerní procházce s Adonisem. Na ulici hrál jeden Řek na kytaru a zpíval a najednou kolem něj procházel mladík s velkým batohem na zádech. Ani jej nesundal, jen vyndal trumpetu a ke zpěvákovi se spontánně přidal. Chvilku jsem zaujatě poslouchala a pak jsem šla dál. Adonis už byl asi padesát kroků přede mnou.

Druhý den brzy ráno jsem se šla vykoupat na nedalekou pláž Faliraki. Docela jsem letos ranní koupání v moři dodržovala, za což jsem byla odměněna příjemným startem do nového dne a dobrou náladou. Ve Faliraki už se na mělčině rochnilo několik tlustých babiček, které sem chodívají celé léto. Na pláži seděl mladý člověk a mazal si na chleba nutelu. Vedle sebe měl velký červený batoh, stejný jako ten včerejší mladík s trumpetou. Byl to on. Zvědavost (a má celoživotní vášeň pro (nejen) pouliční muzikanty) mě přinutila jít blíže a dát se s mladíkem do řeči. Řekl mi, že se jmenuje Reiner a pochází z Německa, odkud přijel stopem kvůli akci Satsang, což je něco spirituálního, co přesně to však obnáší, mi Reiner nedovedl přesně vysvětlit. Večer se vždycky vrátí do Kerkyry, aby chvilku hrál na ulici a vydělal si tak na svůj zítřejší chléb.

Ve Faliraki právě začalo pálit žhavé ranní slunce. Poradila jsem mu jedno úžasné místo, kam by se mohl „přestěhovat“ se svými věcmi, aby byl nerušen, ve stínu, u moře a ještě k tomu v hlavním městě. Pak jsme se rozloučili a já jsem slíbila, že se někdy přijdu podívat, jak hraje.

Po několika dnech jsem trumpetistu objevila na místě, které jsem mu doporučila. Spal vedle svého stanu, na jehož šňůrách měl pověšená vypraná trička a zdálo se, že se zde docela zabydlel. Nechtěla jsem ho rušit, ale probudil se těsně před mým odchodem. Protřel si oči a ihned mě poznal. Ubalil si cigaretu a začal mi horlivě děkovat, prý tenhle tip, který jsem mu dala, je nejlepším dárkem, který tu mohl vůbec dostat. Vyprávěl mi své zážitky z pobytu na Korfu. Předešlý den si prý povídal s nějakou paní, která po něm chtěla cigaretu. Chtěl jí jednu ubalit ze svého tabáku, ale zjistil, že už žádný nemá. Neznámá paní mu chtěla dát peníze na tabák, ale měla jen padesátieurovku, tak se chvilku zamyslela, pak mu ji dala a popřála hodně štěstí.

Povídali jsme si pak chvilku o hudbě a mladík s trumpetou mi vysvětloval, že na svůj nástroj už několik let ani nesáhnul. Hrál od svých deseti let, studoval konzervatoř, hrál s různými kapelami a najednou, z ničeho nic, ztratil zájem. Teď ji oprášil jen kvůli tomu, aby se mohl na Korfu vypravit a něčím se živit.

Přemýšlela jsem, jestli člověk opravdu může najednou takhle ztratit o něco zájem. Říkala jsem mu, že já jsem na tom přesně opačně, že čím jsem starší, tím víc ve mně ten zájem roste. Že to, co on má za sebou, já mám teprve před sebou a těším se na to. Chtěla bych se naučit na saxofon hrát tak dobře, abych se v padesáti mohla vypravit do New Orleans a hrát na ulici s nějakou jazzovou černošskou kapelou.

Trumpetista se smál a říkal, že se na to přijede podívat. Že chce vidět tu starší dámu se saxofonem mezi černošskými jazzmeny. A tak skončilo naše setkání. Když jsem ho pak další večer viděla hrát v Kerkyře na ulici, do futrálu jsem mu hodila minci a se slovy, že mi to vrátí v New Orleans, jsem na něj zamávala. Usmál se a zamával taky.

linkuj.cz vybrali.sme.sk