o komunistickém Řecku

Jako malá jsem vždycky snila, že až vyrostu, dostanu se pryč ze světa zlé pohádky komunismu. Jako velká jsem se však ocitla v jiném světě pohádek a pohádkářů, kde komunismus začal hrát větší roli, než je mi příjemné.

Za všecko může krize. Ale za krizi nemůžou sami Řekové, nýbrž všichni ostatní. Zlí Němci, kteří Řecko okradli po válce a nikdy nic nevrátili, zlé světové banky, které Řecku půjčují, o což se je vlastně nikdo neprosí, ti nahoře, kteří všecko rozkradli, a všichni ostatní. Obyčejní lidé se jen starají o své rodiny, obživu a pijí si v poklidu své frapé.

Nedávno jsme při večerní procházce narazili s Adonisem na náměstí na jakýsi happening plný lidí. Na podiu řečnil mladík, jenž se pohoršoval nad stavem věcí a apeloval na všechny přítomné, aby volili komunisty, kteří jako jediní nabízejí tu správnou cestu. Opodál stoupal kouř z přenosných grilů a horkým vzduchem se linula vůně do zlatova pečených špízů souvlaki. Tam byla fronta největší. Řečníka nikdo moc neposlouchal, všichni se raději hrnuli k dobrotám, usedali za plastikové stolky a čile diskutovali u piva. Adonis dostal chuť na maso. Byla jsem zvědavá, zda místní komunisté rozdávají souvlaki zdarma, ale i zde zavládnul kapitalismus a za souvlaki se normálně platilo. Samozřejmě bez účtenek, protože platit daně je proti lidskosti.

U vedlejších stolků sedělo několik mladých angažovaných dívek a s vážnou tváří prodávalo komunistické knihy v řečtině. Bylo možno zde zakoupit Leninovy spisy, ale také Marxe a Engelse. Připadala jsem si jak v nějakém divném snu.

Adonis potkal několik známých, se kterými se zastavil na kus řeči. Po chvilce k němu přišel mladík, který mu dal žlutý letáček a doporučil mu, aby si ho pozorně přečetl a příští středu přišel na demonstraci na totéž místo, kde budou lidé protestovat proti zvyšování daní. „Nic platit nebudeme,“ horoval mladík. „Už takhle toho máme plné zuby. Chtějí nám vzít úplně všechno a nechat nás vyhladovět, ale my se nedáme. Daňové příkazy budeme hromadně pálit a když tak učiníme všichni, nemůže se nám nic stát.“

Odvážila jsem se zeptat, zda mají komunisté nějaký jiný plán na záchranu Řecka. Mladík se na mě nevraživě podíval:“Ať odstoupí vláda, která to tu rozkradla!“ „Ano, to se může stát,“ pokračuji v diskusi. „Ale kde chceš vzít peníze, které tu prostě nejsou? Když nikdo nebude platit? Z čeho se zaplatí důchody a platy a nemocnice a školy?“ „Peníze jsou, Řecko je bohatá země. Máme námořní dopravu a turistický ruch a spoustu nádherných míst. Jen nejsou peníze na úroky těch, kteří nám pořád cpou ty svoje půjčky a pak nás ždímají. Jejich peníze nechceme a nepotřebujeme…“

Další komunikace neměla smysl. Pokračovali jsme s Adonisem v procházce a pozorovali bary plné lidí, restaurace, kde nebylo jediné místo k sednutí. K vyhladovění mají Korfané, zdá se, zatím daleko. Pravdou je, že v Řecku peníze jsou, ale zdá se, že ne na těch správných místech.Celkem pochopitelné je, že nikdo nechce platit dvojité daně, aby si někdo jiný namastil kapsu a každý se pak musel stejně postarat sám o sebe. Přemýšlím, kdy se tahle pohádková horská dráha zastaví. Snad to nebude v momentě, kdy všichni pasažéři budou zrovna hlavou dolů.

linkuj.cz vybrali.sme.sk