setkávání a děti
Každé loučení ve mě zanechává trochu smutku, ale také hodně radosti. Těšení se na to, co bude dál a naději, že se se svými blízkými zase brzy shledám. Sluníčko jako by vytušilo, že nesnáším upršené pražské ponuré podnebí, mi připravilo osm nádherných dní plných milých setkání a posedávání v pivních zahrádkách.

Sedím na letišti v Kolíně nad Rýnem a čekám na spoj do Švýcarska, kam se chystám, abych navštívila pár přátel a připomněla staré dobré časy mého mládí. Venku je zima a šedivo.

Myslím na Adonise a své děti, které tentokrát zůstaly na Korfu. Obě už chodí do školy a tříměsíční prázdniny jim stačily. Ofélie mi hlásí, že během posledního týdne jejich paní učitelka už třikrát stávkovala. Janýsek se zlobí, neboť jeho paní učitelka nestávkuje. Koneckonců se jí ani nedivím, za stávky se totiž strhávají dost velké částky ze mzdy, takže Oféliina učitelka si za říjen zřejmě moc nevydělá.

Adonis měl z počátku z mé nepřítomnosti a z odpovědnosti za děti trochu strach, ale jak se ukázalo, byl zbytečný. V touze prožít poklidné dny mimo domov, jsem se snažila děti trénovat k samostatnosti už od loňského podzimu, kdy jsem si tuto cestu naplánovala.

Janýsek si nařídí budík na sedmou ráno, vzbudí Ofélii, oba se oblečou a dají si do misky křupinky s mlékem. Potom se připraví do školy, Janýsek nachystá oběma svačinky a společně odcházejí. Před odchodem ještě zkontrolují tři otázky mnou napsané, a když si na všechny odpoví ano, dají si červený puntík. Adonis leží v posteli a sleduje depresivní zprávy o stavu Řecka.

Když přijdou ze školy, dělají si úkoly, hrají na nástroje nebo si pozvou kamarády a Adonis jim vaří oběd. Poslední dny chytil velké ryby, a tak pozve pár přátel a griluje.
Po obědě si dětii zodpoví další kontrolní otázky a když na všecky odpoví ano, dají si další červený puntík.

Odpoledne si děti si hrají nebo jdou ven. Večer Janýsek udělá večeři a po večeři si oba zodpoví další kontrolní otázky a když mají všechno splněno, dají si další červený puntík. Pak jdou spát a Adonis se dívá na hrůzné zprávy o stavu Řecka a propadá se do depresí.

Takže všecko zatím funguje, jak má a mně padá kámen ze srdce, že nejsem nenahraditelná.

Jen nedávno mě děti dojaly, když mě šly večer vyprovodit na letiště a rozloučit se se mnou. Bylo dost pozdě a druhý den mi Janýsek na skypu hlásil, že si dali s Ofélií oba černý puntík. "A proč?!?" ptám se udiveně. "No, protože jsme přijeli pozdě z letiště, tak jsme nešli včas spát." odpovídá bezelstně. A já si v duchu říkám, jestli je to celé pravda, nebo to na mě jen tak hraje. Ale dívá se na mě tak nevinnýma očkama, že nezbývá, než uvěřit a poradit mu, ať si černý puntík jde smazat, že za to přece nemůže.
A jak to tady tak všecko popisuju, zachvacuje mě taková vlna něhy a stesku, že se už začínám těšit zpět domů. Každé loučení je trochu smutné, ale ta naděje na příští shledání ho dělá mnohem snesitelnější...

linkuj.cz vybrali.sme.sk