anebo nehezky
Loňské Vánoce a letošní začátek roku je dosti prapodivným obdobím. Nebudu se rozepisovat o nehodách a nemocech mých nejbližších. Po historce s Ofélií v Děčíně jsem měla dojem, že už mě jen tak něco nezaskočí...
A ejhle..
.
Adonis se mnou, i přes svoji rýmičku, vyrazil do víru velkoměsta a potkal se s mými kamarády. Užili jsme si piva i tataráku a odebrali se "domů", do našeho přechodného domova na Hládkově.

Když jsme nastupovali do výtahu, vyskočil ze dveří soused, který vyskakuje celkem často, nejvíce na svoji ženu či přítelkyni či svého psa a začal na nás něco křičet a drát se k nám do výtahu. Adonis se začal bránit a soused mu dal pěstí. Adonis začal krvácet a já zavolala policii.

Dorazila sanitka, která nás odvezla do Vojenské nemocnice, kde Adonise prohlédli, ošetřili a pak dva milí policisté řekli, jestli chceme, ať jdeme ještě svědčit na místní policejní stanici. Noc už byla v háji tak jako tak a proto jsme souhlasili, že tedy případ oznámíme. Milí policajti nás zavezli na stanici Prahy 6 Břevnova, tam nás vypustili a my čekali v čekárně, až nás to postupně přestávalo bavit.

Adonis utíral zkrvavený ret a já zaklepala na dveře služebny a zeptala se, zda můžeme vypovídat.
V tu chvíli se začaly dít neuvěřitelné věci: ze služebny vystoupil příslušník VB (jak jinak ho nazvat) a odvedl Adonise za mříže. Prý soused na něj podal trestní oznámení, že poškodil dveře... (dnes ráno mi paní ze správní kanceláře vyprávěla, jak zasklívají dveře plexisklem, neboť ta problematická dvojice, u které je každou chvíli policie, výplň vyráží).

Já jsem se snažila s policajty dohodnout, ale marně. Vyhostili mě na chodbu, odkud se nedalo odejít, neboť okna i dveře byly zamčené na klíč. Potřebovala jsem pomoc. Nejdříve jsem zjišťovala jména policajtů, ale prý nemjí povinnost je hlásit, jen čísla, pak jsem zoufalství našla jedno nezamčené okno a vyskočila ven a utíkala "domů" k internetu, kde jsem hledala různá čísla, která mi ale nebyla moc platná. Bílý kruh bezpečí doporučil, ať si ráno najmu právníka, díky moc, inspekce Policie ČR slíbila, že vyšle policajta za mnou, přišla hezká a sympatická paní a nehezkým a nesympatickým pánem, bavili jsme se, já se utápěla v slzách bezmoci a oni mi vysvětlovali, že můj manžel není zavřen, jen dočasně za mřížemi, a že ten člověk, který ho zranil, je na svobodě proto, že.... nevím, nějak mi nesepíná mozek.

A tak si říkám, že naše cesta sem byla dost dramatická a pevně doufám, že nám Policie ČR dovolí cestu zpět. Je zvláštní, že oběť se zde stává viníkem a viník nevinným. Každopádně se těším zpět do Řecka zasaženého krizí, kde se policajti chovají jako lidi a ne jako prasata a kde se dá jít na procházku, aniž by se člověk bál napadení. Další info snad brzy...


pokračování:
Ráno mi slíbil kamarád právník intervenci (díky, Honzo! máš to u mně...)a vydal se do Bartolomějské, kam mezitím Adonise převezli k výslechu (v poutech). Ten barák je pořád stejný, jako za blahých časů Stb. Zřejmě ani lidé se tam nezměnili, i když komisař byl celkem prima chlapík, který sám kroutil hlavou, jak je tohle celé možné. Po každé výpovědi zvlášť jsem konečně spatřila Adonise, kterému vzali mezitím vzorky DNA, otisky prstů, nafotili ho ze všech stran, jak se na šíleného zločince a kriminálníka sluší a patří a řekli, že má tedy záznam v trestním rejstříku a celé se to bude ještě vyšetřovat.

Na cele předběžného zadržení mu nedali ani najíst, i když prý mají po 6 hodinách takovou povinnost, jen napít vody a chovali se k němu opravdu jako k vrahovi. Já se chystám napsat stížnost na postup policie na všechna možná místa a taky trošku zkusím celou kauzu rozmáznout v novinách, jak se u nás diskriminují cizinci.

Jenže ten veliký šrám na Adonisově duši, která Českou Republiku a její lidi tak milovala, už bohužel nikdo nikdy neodstraní...

linkuj.cz vybrali.sme.sk